Kajmanské ostrovy

Kajmany bez kajmanů, ale za to s rejnoky!

Na Kajmanských ostrovech jsme prali hodně, ale pouze špinavé prádlo takže všechny vtipy týkající se tohohle ostrova jdou mimo nás, i když pravdou je že Ondřej šel včera vsadit sportku, tak kdo ví. :D ;)

Tyhle malé ostrůvky jménem zavání nejen “posh” životem, ale i mylnou domněnkou o zvířatech kajmanech (krokodýlech), které se tu údajně nevyskytují a ani nikdy nevyskytovali, alespoň dle paměti místních.

My jsme je měli kousek od sebe, protože jsme se právě nacházeli v Mexiku a tak nás přívětivá cena letenek nenechala dlouho váhat. Z Mexika jsme odlétali zrovna v době zemětřesení, takže první ráno na ostrovech nás probudila varovná zpráva na telefonu - o blížícím se nebezpečí. Zpočátku jsme nevěděli, která bije ale po shlédnutí CNN jsme zjistili, že na Kajmany se má nebo může blížit tsunami právě kvůli zemětřesení v Mexiku. Řeknu vám nebyl to úplně příjemný pocit. Ještě méně příjemné bylo to, že náš “domek” ležel přímo na pláži (viz video dole), takže jsme koukali skrz prosklené dveře na moře a chodili kontrolovat zda neustupuje. Místní nejevili nejmenší známky obav a sami nevěděli co v takových případech dělat nebo kam jít. Není tam úplně kam vylézt nebo se schovat. Ostrůvek je prostě placatej. :) Žádný drama se ovšem nekonalo a kajmany si jeli dál poklidně svým ostrovním životem.

Kajmany jsou známé plaváním s rejnoky a to byl jeden z důvodů proč jsme si je nemohli nechat ujít. Počasí nám opravdu přálo a my tak prožili jeden den na moři v obklopení těchhle úžasných zvířat, které se k vám jen tak “chodili přimazlit” na otevřeném moři.

Vím, že spousta z vás má k těmto tvorům jisté předsudky, avšak rejnoci jsou jako každá jiná zvířata a útočit na vás budou pravděpodobně v momentě kdy se sami cítí ohroženi nebo v nebezpečí. Neříkám a ani nevyvracím, že v životě se může stát cokoliv a je třeba ke všemu přistupovat s respektem a pokorou. Posádka lodi vás před setkáním s těmito tvory proškolí a vysvětlí jak se k nim chovat, tak aby jste se vyhnuli nějakému nebezpečí.

Zbytek našeho krátkého pobytu se vyjímečně nesl v poklidném, až lehce dovolenkovém režimu - viz naše video.

https://youtu.be/k5SH0AQAgmE

Jestli máte zkušenost nebo doporučení s Kajmanskými ostrovy, tak budeme rádi když se o něj s námi i ostatními podělíte v komentářích.

 

Odkazy na ubytování.

Seven Mile Beach - Island Pine Villas

Island Pines #39


Namíbie

Netuším, kde začít. Namíbie nás dostala do kolen v tom nejlepším smyslu. Osobně jsem se jí trochu obávala. Opak se stal pravdou a osobně si myslím, že ji jen tak jiná země z našich pomyslných TOP5 nedostane.

Najeto přes 2.500km - projeli jsme se pouští, národním parkem Etoshou, ale i krajinou, která někdy připomínala spíš Mars, než naši Zemi. Spali jsme ve stanech na střeše auta, grilovali zvěřinu, sprchovali se venku, ale vyzkoušeli jsme i nejkrásnější lodge s bazénem uprostřed “pouště”. Opravdu jsme nebyli první ani poslední s malým dítětem. Nepřestávalo nás překvapovat, kolik jsme potkávali mladých rodin nebo naopak seniorů na cestě. Jednou jsme to výskytem a typem turistů s Ondrou přirovnali ke “Kanárům”.

Mohla bych o Namíbii básnit hodiny...o tom jak máte pocit, že se dotknete oblohy a jak v noci doslova chodíte v rozsypaný mléčný dráze hvězd, ale asi bych se právě tam někde zasněná ztratila a neodpověděla na žádné dotazy, které nám píšete. Chtěla bych, aby vás článek nejen navnadil, ale hlavně vám i pomohl, tak to vezmeme formou otázek, na které mi pomůže odpovědět i Ondřej, protože administrativně je to jeho zásluha.

Jak na víza do Namíbie?

Ondřej: Je zde několik způsobů, jak si víza obstarat a u všech se nevyhnete Berlínu. Tam sídlí příslušná ambasáda Namíbie. Tím, že Namíbie byla až druhá země po naší cestě, zkoušel jsem zjišťovat možnosti pořízení víza při odletu v Kapském Městě, ale byl jsem rázně upozorněn, že tato cesta nikam nevede. Tudíž následovalo řešení narychlo v ČR, i díky tomu jsem se dostal na paní Stellovou a její Stella Travel Agency, která se zabývá výhradně Afrikou již více než 20 let. Každý týden je ve spojení s ambasádou v Berlíně a řeší desítky víz měsíčně. Skvělý přístup a naprostá profesionalita pro nás byla milým překvapením. Ostatně nám zařídila i off road se stanem na střeše a kempy v oblasti, kde ještě booking ani AirBnB neviděli. Google vám hodně napoví, ale paní Stellová vám odpoví ;-) PS: Ještě jednou obrovské dík, za pomoc s organizací paní Stellové, v případě potřeby se obraťte na www.mojeafrika.cz .

Co je třeba zařídit, pokud s sebou berete dítě?

Ondřej: Je třeba mít s sebou mezinárodní očkovací průkaz. Dále nejdůležitější věc je kopie rodného listu dítěte. Tato kopie musí být ověřena a oražena soudním překladatelem. Počítejte, že vám to zabere zhruba 5 dní. Vzhledem k tomu, že jsme navštívili celkem kolem 10 afrických zemí, měl jsem s sebou pro jistotu 5 těchto kopií.

Nějaká zvláštní očkování?

Namíbie nepodléhá pod povinné očkování žluté zimnice, jako například jiné africké země. Povinné očkování žluté zimnice je pouze v případě, že přijíždíte ze země z endemickým výskytem žluté zimnice. Takže například, pokud byste strávili nějaký čas v Ugandě a následně pokračovali do Namíbie, požadovali by po vás očkování. Toto očkování samozřejmě není nic extra super pro malé dítě (živá vakcína), proto jsme skládali náš itinerář tak, abychom to nepotřebovali. Ale i přes to jsem měl napsaný a orazítkovaný dokument v angličtině, že Elliot kvůli alergii toto očkování nemůže podstoupit, bral jsem to jako prevenci, kdyby přeci jen nějaký úředník na letišti něco vymýšlel. My toho máme naočkováno víc než dost, ale já s Elliotem(2) nemáme očkovanou žlutou zimnici. Elliot kvůli věku nemá ani břišní tyfus.

Prosím neberte si nás jako příklad, co je a není třeba mít očkováno a poraďte se se svým lékařem nebo zavolejte na nejbližší očkovací centrum. Rádi vám poradí a vše vysvětlí. Já ani Ondra nejsem na nic takového certifikovaný.

Je bezpečné jezdit autem na vlastní pěst?

Ano, ale má to jistá pravidla. Například je třeba mít itinerář cesty, který musíte dodat s pasama při žádosti o vízum. V intineráři jsou mimo trasy i jednotlivá ubytování a jejich rezarvace, popřípadě i vytištěné vouchery do jednotlivých parků. Údajně tento itinerář chtejí vidět i policisté, pokud vás někde zastaví - my jsme se s tím nesetkali. Počítejte s tím, že jedete téměř po celou dobu offroad viz naše video.

Je třeba kempy rezervovat předem?

Ondřej: Ano i ne, my byli v Namibii v high season, takže jsme zažili, že například u Sossosvlei (nejstarší pouště), byl docela problém s ubytováním, tím myslím ty levnější a dostupnější kempy. Ale vždycky se dala najít alternativa, např. kousek dál od vjezdu do parku nebo podobně, ale prostě už si nemůžete vybírat. Proto obecné pravidlo u Bookingu i AirBnB mám, čím dříve, tím vždycky lépe.

 

Jak kempy fungují?

Kempy mají někdy i několik druhů ubytování - safari stan, lodge nebo jen parkovací místo ke kterému je většinou nějaký rošt nebo gril, sprchy buď společné nebo  ke každému parkovacímu stání zvlášť, takové venkovní ;) řekněme s lehkou romantikou. Ve většině kempů vám zajistí dřevěné uhlí a popřípadě vám jej roztopí. Někdy krom přípravy masa slouží i k ohřevu vody pro vaši venkovní sprchu.

Některé kempy jsou vybaveny menším shopem, kde právě můžete koupit maso (zvěřinu), pití atd. bývají velmi strohé. Setkali jsme se pouze s jedním, kde se toho dalo koupit opravdu víc, pokud není shop stačí se zeptat na “recepci” většinou mají v lednicích připravené balíčky.

Kde a jak si půjčím auto?

Ondřej: Velice záleží v jakém období si chcete vozidlo půjčit, ale obecně doporučuji řešit vždy s předstihem. My podobně jako víza vyřešili auto se stany na střeše přes www.mojeafrika.cz , kde jsme měli vše dopředu za jasnou cenu včetně pojištění. Můžete zkoušet hledat přes klasické weby apod., ale vždy vyžadujte podepsanou smlouvu o zapůjčení vozidla, abyste pak na místě nekoukali smutně na prázdnou autopůjčovnu.

Čím je auto vybaveno?

Naprosto vším. Naše auto mělo na střeše dva dvoulůžkové stany. Součástí je i kempingový set (4 židle, stůl, nádobí, příbory), lednice, 4 polštáře, 4 spacáky.

Pozn.: Do auta doporučujeme vzít přechodku do zapalování na USB, kvůli nabíjení telefonů atd. většinou se jedná o starší modely, které nemají zabudované USB. Určitě není od věci vzít si s sebou CD ať s písničkami nebo mluveným slovem, protože radio opravdu téměř nikde nechytnete a pokud budete jezdit v autě i 5 hodin denně, tak je fajn někdy něco slyšet. :) Tohle je jen doporučení, pokud si budete chtít půjčit auto ve stylu kempingu.

Jakmile uvidíte pumpu - tankujte do plna.

Brali jste si speciální vybavení (oblečení)?

Elliotovi jsme se snažili celkově do Afriky sehnat světlé (bíle) oblečení, protože nepřitahuje mouchy a komáry. Obzvlášť je dobré se vyhýbat modré barvě. Sehnali jsme i jednodílné overaly na spaní, aby byl co nejvíc chráněn. Nám jsme přibalili snowboardové ponožky, protože v noci se mnohdy ochladilo někdy jsme je navlékali i Elliotovi. Před cestou jsem i na doporučení rodičů (mají nacestováno víc než my) objednala vložky do spacích pytlů. Spacáky sice dostane k autu a mají být vyprané stejně, tak jako polštáře, ale řekněme si že je to Afrika a tyto věci jsou mnohdy starší, než vy. Vložky do spacích pytlů je třeba sehnat bavlněné. Pokusím se vám dolů dát odkaz na ty naše. Klasicky jsme s sebou tahala moskytiéry z nano vláken. Ve stanu vám jsou samozřejmě k ničemu a s největší pravděpodobností se vám tam ani komár nedostane, ale v některých hotelech nebo apartmánech, kde nebyli jsme je používala. Jinak co se týče naší techniky na focení a natáčení, tak o tom máme celý vlog na YouTube.

Brali jste před cestou antimalárika?

Nebrali jsem ani my ani Elliot, ale opět je to na rozhodnutí každého z vás. Co se týče repelentů doporučuji kupovat místní, jelikož jsou daleko účinnější.

Jídlo a strava celkově?

V Namíbii, jako turista nejčastěji narazíte na zvěřinu v podobě několika druhů antilop, pštrosů atd. V lodgiích najdete v menu naprosto vše a jídlo je samozřejmě výborné, pokud budete stanovat v kempech a budete se stravovat sami, tak budete pravděpodobně grilovat. Během cesty je opravdu dobré nakoupit ve větších městech (což jsou asi dvě :D) všechno co potřebujete, protože se může stát, že pak delší dobu kromě masa nic neseženete. Pokud nemáte rádi zvěřinu, tak si dopředu kupte do lednice nějaké kuřecí nebo párky, pak už nebude k dostání. Měli jsme občas problém sehnat pečivo - to z 90% spočívalo v toastovém chlebu, akorát třeba do Etoshy ho vozili jen jednou týdně a byl hned pryč. Jak jsme již zmiňovala součástí auta je i lednička, takže doporučuji ji vybavit - kafe, jogurty, kečup, máslo, sůl a pepř atd. :) samozřejmě to nejdůležitější je voda, voda, voda. Nikdy nevíte, kde zrovna píchnete nebo kde budete muset stát hodiny a vody není nikdy dost. Všichni nás i neustále upozorňovali, že nejdůležitější je tankování a voda - od pumpy k pumpě vždy vše do plna.

https://youtu.be/kAyS2nVR6YM

Odkazy na jednotlivé kempy a další ubytování.

www.mojeafrika.cz Veškeré info, organizace, zajištění ZDE!!!

Sossusvlei Lodge

Sossusvlei (nejstarší poušť světa) - pozor abyste se dostali přímo k místu mrtvých stromů musíte se trochu projít. Autem se dostanete do “sběrného” bodu, kde si vás převezmou za menší poplatek zkušenější “pouštní” řidiči a převezou vás přes písek k místu odkud se cca hodinku projdete. No nebo to přes písek můžete zkusit projet sami :D my to zkusili a samozřejmě jsme uvízli, když to budete chtít prubnout, tak nejlépe ráno dokud není ještě písek horký, pak už dopadnete jako my - viz video úplně dole.

Rostock Ritz Desert Lodge

Zebry až do domu :) pozor rádi kopou.

Swakopmund

Swakopmund - nezapomeňte na výlet lodí (servírují se ústřice). Právě z lodi uvidíte jedno ze tří míst na světě, kde se duny “spojují” s oceánem. Přiblížíte se k pláží kde jsou tisíce a tisíce tuleňů a při troše štěstí narazíte na delfíny nebo velryby. Ve Swakapmundu si můžete i za snowboardovat na dunách. Je to i jedno z měst, kde najdete “větší” obchody a můžete tak doplnit veškeré zásoby.

Windhoek

Hlavní město Namíbie.

Okonjima Lodge

Okonjima má přes 22.000km² a je tzv. gepardí rezervací. Kromě stopování gepardů ve "volné" přírodě zde zažijete úžasné safari! Lodge mají celou jednu stranu prosklenou a tak se probouzíte a usínáte s výhledem na antilopy, divoký prasátka atd. Za nás to bylo nejkrásnější ubytování s výborným jídlem a atmosférou.

Etosha Campsite

V Etoshe můžete jezdit vlastním autem křížem krážem, ale pokud nejste ubytováni v jednom z kempů musíte jí opustit do 19:00h. Všude panuje přísný zákaz dronů a pokud u vjezdu přiznáte, že jste jeho vlastníkem musíte jej odevzdat. Následně vám bude navrácen. Zcela upřímně my jsme zapřeli, že dron vlatsníme, jelikož jsme měli obavu z jeho navrácení, ale samozřejmě jsme ho nikde ani jednou nevytáhli!

Pokud chcete být probuzeni v noci řvem lvům, slonů a mít husí kůži, že spíte uprostřed národního parku, tak je to pro vás to pravé. (nebojte místo je oploceno a hlídáno)

 

Na závěr naše video z rozdávání hraček, které jsme dostali od vás čtenařů a sledujících pro děti v Africe.

https://youtu.be/lgXREfo8gFs

 

Máte zkušenosti s Namíbií? Každý procestuje jiný kus a stráví v dané destinaci jiný čas, proto budeme rádi když se s námi a ostaními podělíte v komentářích o své zkušenosti. :)


Mexico

Asi úplně první destinace, kde mi bylo líto že nekupujeme suvenýry a nemáme volné místo v kufru.

Mexico nebyla má vysněná destinace a možná právě proto mě tolik uchvátila. Já, která nejsem ujetá na barvy a kýčové věci jsem nevěděla, kam dřív s očima. Dokonce jsem do té doby neměla ani ráda mexickou kuchyni.

 

 

 

 

 

Ondra měl od začátku jasno - chtěl ubytování přes AirBnB, abychom se stravovali na “ulici” a načerpali tak místní atmosféru. Byli jsme v apartmánu přímo na pláži s výhledem na bílé pláže a nejtyrkysovější moře v Cancunu. Chodili jsme si pro burito přes ulici a vychutnávali si Coronu za 5Kč.

 

Ubytovával nás “soused” Dave, který se staral o tenhle byt kamarádovi - slovo dalo slovo a my se s Davem domluvili, že nám ukáže některá místa a odveze nás, kam budeme potřebovat.  

 

 

Ne neměli jsme s ním strach, je to mladej kluk v našem věku, který žil nějaký čas v Belgii a procestoval kus světa. Během výjezdů na Chichen Itzu, Cenote Sagrado, Playa del Carmen - nám vyprávěl, jak to v Mexiku chodí, co jsou fámy a na co si naopak dát pozor. Turisti se prý nijak zvlášť nemají čeho bát, protože nevraživost a kriminalita je spíš pokrevní a mezi místními gangy a především v hlavním městě. Projíždět s místním města a památky má své výhody - to největší je cena. Místní mají vždy jiné ceny a je jedno, jestli se to týka suvenýrů nebo jídla, takže vás jen tak někdo nenatáhne. Zároveň ví, kde se nejlépe najíst, zaparkovat nebo kde bude nekonečná fronta a jak jí případně obejít.

 

 

Po pár dnech v Cancunu jsme se nechali odvést do Tulumu. Tolik jsme o něm slyšeli, že jsme si jeho návštěvu nemohli nechat ujít. Tulum sám o sobě je v podstatě jedna krásná ulice na pláži plná obchůdku, barů, kaváren atd. všechno se nese v takovým mexickým-boho stylu. Všude jsou houpačky, houpací sítě, bambulky, háčkované postavičky. Všechno je barevný, dokonce i to jídlo vám přijde barevnější než kdekoliv jinde. Opravdu je to pastva pro oči. Údajně od té doby co si kousek odtamtud koupil Justin Bieber vilu, zažívá Tulum turistický boom. Co je na tom pravdy nevíme, ale pravdou je, že je plný krásných modelek a celkově takové mladé krve, takže jestli chce někdo zapařit, tak tam je to správné místo.

 

My jsme byli ubytovaní cca 5km od pláže, což byla chyba. Sice naše vila byla krásná a dokonce s mini bazénem na střeše, ale do ruchu dění jsme jezdili každý den na kole. Okolo nás nebyly žádné obchody ani restaurace a to úplně s malým dítětem nechcete, takže Ondra chodil ráno běhat cca 4km tam a zpět do nejbližšího krámku, kde prodávali nějaký ten jogurt. Nevim proč, ale měli jsem za to že Tulum bude víc roztahanej a tohle ubytování nám původně přišlo úžasný, takže pokud chcete někdo navštívit Tulum dejte si pozor na ubytování, aby jste byli co nejblíže k pláži. Nenechte se zvyklat levnějším a i krásnějším ubytováním opodál, protože vystavěné komplexy jsou krásné, ale opravdu nic okolo nich neni. Sice téměř každý z nich má kola na půjčení, ale není to úplně ono.

 

Jestli se do Mexika budeme někdy vracet, tak s sebou beru jeden kufr navíc. :D

 

 

Pokud máte nějaká doporučení, postřehy nebo typy určitě je přidejte do komentáře pro ostatní, kteří třeba nad Mexikem přemýšlí, každý cestujeme trochu jinak někdo jako samotář někdo naopak v rodinném kruhu. Během cestování hledáme každý trochu něco jiného a od místa máme jiná očekávání. :) Já se původně Mexica trochu obávala a tak jsme volili i více turistické oblasti, ale rádi načerpáme inspiraci i od vás na příště.

 

 

Přidáváme tedy odkaz na ubytování v Cancunu, Tulumu i Akumal zároveň kontakt na Dava se kterým se můžete domluvit, jak na půjčení auta tak na odvozu ať po památkách nebo z letište na letiště. V neposlední řadě přidávám ještě naše video u YouTube, protože fotky toho spoustu nezachytí. Bohužel spojení na Dava nedám, protože utekl zpět do Belgie. :D

ubytování - Tulum

ubytování - Akumal

ubytování - Cancun

https://www.youtube.com/watch?v=EQcuk0ypvA8&t=4s

 

Ps: Během našeho cestování máme takovou lehkou tradici. Hledáme vždy film, který je natočen v dané destinaci a je nejlépe podle pravdy. V Mexicu jsme si pustili “Muž v ohni (2004)” a ano je podle pravdy :) dokonce nám ten příběh Dave převyprávěl dle něj, tak posíláme typ dál. ;)

 

 


RODINA V JEDNOM KUFRU NA CESTĚ KOLEM SVĚTA

Jak se stalo?
Vždy jsme flirtovali s cestováním nonstop, ale neměli jsme ponětí, jak to udělat.
Tohle je náš příběh.
Kamila žila v 16 letech v Idaho, kde jezdila závodně na snowboardu a studovala angličtinu. Ondřej chvíli pobýval v Miami a v LA na škole, kde taky studoval jazyk. Naše společná cesta začala v roce 2013, kdy jsme se po 7 měsících tajně vzali - o naší svatbě v Cannes si můžete přečíst zde - SVATBA
Nejsme si jisti, jestli to bylo fotkami, příběhem nebo outfity, ale naše svatba v Converskách a tylové sukni na červeném koberci se jistým způsobem "dotkla" lidí. Měli jsme osobní FB profily plné dotazů ohledně naší svatby. To byl ten okamžik, kdy jsme se rozhodli založit blog www.thesikls.com a s ním i první článek právě o naší svatbě.
Psali jsme především o našem low cost cestování, sepisovali jednotlivé ceny, přidávali tipy a odkazy, kde co a jak. Snažili jsme se inspirovat čtenáře, aby se nebáli cestovat na vlastní pěst. Ovšem než jsme stačili procestovat svět, tak nám přišel do života Elliot a celý náš svět se začal točit kolem něj. :)
S Elliotem blog našel jiný rozměr, další čtenáře, rodinná témata a samozřejmě zaměření na cestování s dětmi.
Jsme obyčejní rodiče, ale v duši jsme byli vždy trochu divní. Materiální věci jsou jistým bonusem, ale my nikdy netoužili po baráku, zahradničení atd. Stále nás hnala myšlenka začít hrát se životem jiným způsobem, než jsme byli zvyklí. Možná jsme byli příliš mladí, abychom se cítili vyhořelí a příliš staří abychom riskovali. Přesto...
V roce 2017 jsme se rozhodli opustit jistoty, které nám život v ČR přinášel a přesně po 4 letech od naší svatby jsme 17. září opět utekli..tentokrát tedy do světa a ne ve dvou, ale ve třech jako rodina.
Travel bloggeři ve světě, kteří se učili s foťákem a dronem za pochodu na zemi v hotelové koupelně, když jejich dítě spalo vedle v pokoji. Ano, nezní to honosně, ale tohle jsme my @theSIKLS :).
V ČR jsme dlouhodobě spolupracovali s českými i mezinárodními firmami skrz náš blog a sociální sítě. Teď fungujeme úplně stejně, akorát s tím rozdílem, že během toho cestujeme a spolupracujeme s hotely, resorty a brandy po celém světě.
Nevíme jestli se vrátíme do ČR nebo budeme cestovat věčně, ale budeme rádi, když u toho budete s námi.
Kamila (27), Ondřej (30) a Elliot (2)
 
Instagram @theSIKLS
YouTube theSIKLS
 
 

HiPP

Lovení mrkviček na farmě pana HiPPa s panem HiPPem. 🌱🌽🍆

Úplně nevím, kde začít... asi pro vás bude překvapením, že jsme letěli na farmu právě do Polska. Pro mě to bylo, taky v prvním momentě lehkým překvapením a od Polska jako takového jsem moc neočekávala, ale známe to... pravda většinou bývá opakem. Polskem jsem byla opravdu unešená a přišla jsem si trochu jako ovce, která si nechala s naprostou lehkostí médii zákodovat tuto zemi do hlavy jako neKVALITNÍHO výrobce naprosto všeho.

Samozřejmě se veškerá výroba HiPPu neodvíjí v Polsku, jelikož mají po Evropě cca 1600 farem ať svých nebo nasmlouvaných, tak jejich výrobky nesou různé štítky. Je mi i jasné, že každá nebude tak krásná jako tato a dokonce nebude mít ani tak skvostný zámek jako tento, ale každá z nich má stejná pravidla, podmínky, předpisy a asi tak 200 zkoušek ročně na vše možné - od půdy, rostlin až po maso a tuk z jednotlivých zvířat.

Největší rozdíl mezi farmou a BIO farmou je v půdě a v opečovávání. Bio farmáři zasahují do půdy pouze do 20cm, aby nenarušili její vrstvy a nepromíchali různé bakterie a brouky, kteří žijí a pracují v jednotlivých vrstvách. Pokud zasáhnete-li do půdy víc promícháte všechny tyhle tvory a ty mezi sebou rozpoutají válku a navzájem se pobijí. Je to jasný :) takový lehký Game of Thrones, každý si drží svoje království a jakmile strčíte hlavu tam kam nemáte, tak vám ji někdo další sekne.

Závěr je jasný, když promícháte království všichni se pozabíjí a půda je mrtvá.... a nyní jsou dvě možnosti - a). hnojení, pesticidy, chemikálie a spousta dalšího, aby jste zemině nahradili mrtvé brouky, jenže to co z toho potom roste je plný těchhle věcí které buď jíme rovnou my (děti) a dostávají se nám do těla....nebo se na tom pasou například krávy, které to spasou a opět - dostane se jim to do masa, tuku a mléka - následně sníme krávy my a jsme zase na začátku. :) Potom je tady možnost b). a to čekat 20let než se struktura půdy a celý její koloběh vrátí do normálu. Docela mazec, že? Myslím, že je docela pochopitelné proč jsou celkově BIO potraviny dražší...

Celý trip na zámku pana HiPPa byl krásný! Bylo o nás úžasně postaráno, ale musim podotknout že ač povídání o půdě a zpracovávání potravin nejsou mou vášní, tak tohle bylo neuvěřitelně zajímavý. Určitě mi to změnilo pohled na samalepku BIO a to na jakékoliv potravině. Sám pan HiPP nás provedl celou farmou a povyprávěl o všech zákoutích a rozdílech v čem se jeho farmaření a zpracovávání surovin liší od ostatních. Vyprávěl to s takovou vášní a zájmem, který vás nikdo nenaučí ani nenatluče do hlavy...s tím se člověk musí narodit.

Elliot už má 1,5 roku, takže příkrmy a začátky máme samozřejmě za sebou. Někdy jsem se snažila vařit, jindy sáhla po skleničkách. Pravda je taková, že častěji jsem sahala po "skleničkách". Přijde mi, že obzvlášť v ČR je vyvíjen velký nátlak na matky co denně nevaří. Ta která z nás není denně za plotnou nebo alespoň nemá připravené "domácí" příkrmy v lednici a mrazáku prostě zaslouží výprask, alespoň slovní od ostatních super matek. 😄🙏🙌 Ona samozřejmě hraje velkou roli cena, ale to je jiné téma do kterého bych se nechtěla úplně pouštět.

Já jsem si často v hlavě hrála s myšlenkou toho co je vlastně lepší... domácí příkrm, který uvařím z potravin které jsou běžně v obchodě a nevím v podstatě čím vším prošli atd? Nebo HiPP který má samolepku BIO tudíž z těch "lepších/správných" potravin, ale ve "skleničce". Tuto hranici nebo myšlenku si asi každý musí promyslet sám...každý chce pro své dítě to nejlepší. Já jsem vděčná za tento výlet a zkušenost, protože mě jen utvrdil v tom, že nejsem špatná máma když běžně sahám po jídle od HiPPa. Možná to není uvařeno s láskou od mámy, ale je to z potravin které jsou z láskou vypěstovány od vybraných farmářů.

Všichni známe dny plné stresu a shonu, kdy vrazímě dětem do ruky lízátko, hranolku, párek v rohlíku a v podstatě vše co najdem po ruce jen aby jsme to přežili a všechno zvládli. Kdo říká že ne tak kecá a nebo si právě hraje na tu "super matku". To je vše OK a nikdo se z toho nemusí hroutit, ikdyž v dnešní době plných MAMA blogerek, které mají na fotkách vystylovaný i pleny, oblečení v komínkách podle barev a dítě jak z magazínu...je to těžký. 😏

Mám ráda tenhle "citát" - Jeden sálát tě hubenou neudělá, ale z jedný čokolády nestloustneš.

Chci tím říct, že vše potřebuje jistý balanc. Jeden párek v rohlíku sem tam naše děti nezničí, ale každý den to asi nejde.

Bio potraviny a výrobky z nich jsou prostě dražší ať od domácích/lokálních zemědělců nebo z dovozu, ale oni tomu ten čas dávají a ta cena je k tomu kompetentní.

Víte, že já na profi psaní nejsem a spíš hážu na "papír" své myšlenky, jak zrovna přicházejí. Závěr úplně sepsat nelze, protože nemůžu nikomu tlačit do hlavy svůj názor. Nicméně já děkuji za to, že pan HiPP dělá to co dělá a až budu příště zase koukat na cennový rozdíl v ovocných "kapsičkách" nebo jiných dětských přesnídávkách, tak se už jen chápavě pousměju hodim do košíku a nebudu to doprovázet kroucení hlavy.

Pokud máte rádi fakta v bodech, tak určitě sledujte blog - DEERMEADOW.CZ :) vím, že Andy se na takové HiPP shrnutí chystá. Popřípadě můžete mrknout na video a interviu s panem H. u Kristý na YouTube - Christie&Babies a u Monči Lapetit.sk najdete ty nejkrásnější fotky.

Já vám přeju krásnej víkend a až uvidíte příště samolepku BIO, tak se usmějte a popřemýšlejte kolik práce a lidského usilí za tím stojí.

Děkuji HiPP za tenhle krásný presstrip!


MIAMI

The first holiday without Elliot!

This is going to be a bit different travel post than you know from Philippines, Bali etc...

We will definitely return to our counting flight tickets, accommodation and tips for places in local area; however, we made Miami just as a quickie. I got the flight tickets as a Birthday gift from Ondra in August. Of course, it wouldn´t be us if we don´t combine business with pleasure. :)

flyunited.cz

A work opportunity meeting which should take place in Miami showed up and we grabbed it. If the whole project will go well and we will see perspective, we will introduce it to you in the beginning of spring. But just so you know, somebody could outrun us or the project may collapse completely. Either way to be fair I will tell you more afterwards. ;)

 

Although Miami was lovely, it didn´t take my breath away. I am fan of the dirty Asia. But there was naturally the best and most beautiful jogging rout I have ever seen. It´s unbelievable that all the people really run there! It is awesome to go jogging in the morning and watch 70 years old granny outrunning you. The ice hockey is the chapter by itself. We would visit every single match. We are just one huge hockey family. I love America for many reasons, but most for the people who live there… As I wrote somewhere, I don´t know any other country that would be more patriot and based on family so much. Well, we talk about their commercial Christmas, big smiles, mentality, but mostly the people who could never meet them are those who keep saying this story all the time. I used to live in Idaho for one year, Ondra used to live in Miami couple of months and in LA as well. And we really don´t know more patriotic people supporting each other. Czech people are very similar to them especially during the ice hockey match. I mean Worlds Cup, Olympiad etc. :-D

Well, the main thing is that we have left Elliot at home. Elliot Home Alone!! :-D

I was wondering how it will be, how he takes it, how we take it and how he will welcome us. Nothing special happed, I was actually a little sorry for it. Elliot was really enjoying the stay in granny´s house. He did fall asleep immediately, he didn´t wake up at all and didn´t even cry. He settled down with granny and didn´t care about the new bed. He didn´t even care about the fact that the Yorkshire who was usually stealing cookie became a tax office suddenly stealing whole bag of cookies…

Of course, I was happy he is alright. But the welcome was so cold that I had to smile how naïve I am. :-D He smiled, gave us a kiss and returned to play with his car.

So if you are just making decision if or when to go somewhere without your kid, if you hesitate or worry, just stop it. Maybe you don´t want listen to this fact, but kids don´t care about us that much. At least this is our experience!

I have to say, we realised right there that it wouldn´t be ideal to be there with him. Elliot is 11 months old, he can´t walk yet and he stuffs something into his mouth all the time. He would be like desert lizard will mouth full of sand and scratched belly and knees…

We weren´t accommodated in hotel with kids allowed so the idea of him running by the pool is crazy too. If I imagine how his feet slide on the wet floor, how he stands up and how he hacks his teeth by the lounger… no, no!

We really enjoyed the childless holiday as a teenagers, and of course we didn´t cry. Sure it was also because we knew Elliot is taken care of properly. It is really awesome to give your child babysitting with knowing that granny look forward and take it as a reward. Everyone was happy. Just happy end!

Your common question on IG is “why” we don´t fly with Elliot. The answer is simple – vaccination. I really don´t want to cause a discussion about traveling by aeroplane with babies, so please accept it as our opinion and decision. But if this is right way for us doesn´t mean it´s good for you. You don´t need to have the same way. We don´t want to force it to anyone and I do understand if someone need to judge us. We look forward to our traveling together with our little boy, but this will really not happen till his 15 months. We have passed couple of consultations with paediatrician about vaccination, because for example measles are vaccinated in 15 months of baby age which is lethal for those who are not unvaccinated. Last year 27 infants died during one month after immigrant´s arrival in Germany. Mothers stopped traveling with infants even with public transport for some time. An aeroplane is close space where about 300 people breathe the same air for X hours, so that´s it. I absolutely don’t judge people who travel with kids from 6 weeks of their age. I am just jealous. Maybe I´m paranoid but we already set it up in our minds and we don´t care anymore. World will not break down because of few months.

Translated by Sylvie Kabrhelová
IG: @mily_denicku


Svatba na červeném koberci?

 

Řekněmě, že jsem nebyla ten typ co by se chtěl vdávat...

Svatby mi odjakživa náháněly hrůzu, z představy pojídání řízků a pití "zelený" se strýčkem z patého kolene mi naskakovala husí kůže. Zapřísáhla jsem se, že když svatba, tak v černých šatech, cirkusovém stanu a nejřív po 30cítce.

 
Osud tomu chtěl jinak. Vdala jsem se ve 23 po sedmi měsíčním vztahu.
Nebylo to v šapitu ani v černých šatech, ale na červeném koberci v Cannes v Converskách a tylové sukni.

Já ze západu "ON" z Vysočiny, 365km mezi námi a neslučitelná pracovní náplň. Neustálé cestování v autě neni v dnešní době nic ojedinělého, ale přesto by málokdo z našeho okolí čekal, že bychom našli společnou budoucnost. V létě kolem nás probíhala svatební horečka a my tak měli možnost za fabulovat, jak by jednou vypadala ta naše a jak už to bývá a většina vtipných příběhů začíná.... bylo nebylo po druhé "sedmičce" bílého přišel geniální plán, tajně se vzít! 





První myšlenka byla Maledivy nebo Mauricius, ale ani jeden jsme se nedokázali ztotožnit s představou romantické večeře na pláži, při svíčkách podbarvenou houslemi. Já chtěla červený koberec, Conversky a zmrzlinu. Ondra šampaňské, helikoptéru a casino a když casino tak kde jinde než v Monte Carlu. ;)

                                                               
Příprava celé svatby trvala necelé 3 týdny. Ondra sehnal prstýnky, helikoptéru - já si nechala ušít sukni a koupila Conversky. Při příjezdu na hotel mi personál plný euforie nechal uvázat kytici (za to jim mockrát děkuji) a turisté s kolemjdoucími nám zařídili fotografie. Po obřadu jsme procházeli večerním Cannes, byli  jsme zváni hoteliéry a baristy do svých podniků, kde jsme si nad dobrým pítím a jídlem vyměňovali naše čerstvé svatební zážitky s jejich životními moudry a zkušenostmi. 




Dostaly jsme spousty rad a požehnání do dalších společných let. To pro nás byla s překvapením asi ta nejdojemněší část celé svatby. Poslouchat jejich příběhy, příběhy jejich dětí a všechna ta lovestory, kterými si prošli. 
 






Během těchto příběhů jsem zavzpomínala i na můj nejoblíbenější: "Byl pátek a na hradě v Lokti právě probíhala pouť. Taťka toho dne ve 12hod rozvedl mojí krásnou mamííí a u pojízdného karavanu místo papírové růže vystřílel dva "zlaté" prstýnky - ještě téhož dne si ji vzal. Mamka poslala rodičům telegraf ve znění, že je rozvedená a znovu vzatá a bylo vyřešeno."












 
Tím se dostávám k častým dotazům, jak to vlastně vzali naši rodiče, rodina a přátelé?






Lépe, než jsme vůbec doufali!! Je pravda, že jsme byli trošku originálnější a na telegraf jsme nespoléhali!

 

 
Vzali jsme se 17. září 2013 - rodičům a všem z blízké rodiny přišla 19. září velká červená krabice převázaná sametovou mašlí v královské modři. Ukrývala svatební oznámení, láhev šampaňského, krabičku se svatebními koláčky převázanou mašlí z mých šatů, část rozbitého talíře, macronky a nějaká další tajemství... ;) naší svatbu oslavili ve VELKÉM bez nás! 




Zpětně za nás mohu říct jediné: ,, Nikdy bychom něměnili."


Jsme rádi, že nebudeme našim dětem jednou vyprávět klasický svatební příběh a doufám, že budou jednou stejně, tak odvážní (bláhoví chcete-li) a vezmou si z nás příklad.















Snad inspirujeme i někoho z vás...








Život je jeden velký příběh. Nenechte nikoho, aby ho psal za vás, už pouhou myšlenkou, jestli svým rozhodnutím někoho naštvete, raníte nebo změníte pohled a názor na vaši osobu...necháváte druhé psát řádky za vás. 



PRO VÍCE FOTEK KLIKNĚTE :)