Family livin in one luggage around the world.

How did it happen?
We've always flirted with traveling nonstop, but we had no idea how to do it.
This is our story.
Kamila lived at Idaho at age 16, where she was snowboarding and studying English. Ondrej stayed for a while in Miami and also in LA for english school. Our journey started in 2013, when we get secretly married after 7 months dating - you can read about our wedding in Cannes here - WEDDING
We are not sure if it was because the pictures, a story, or an outfit, but our wedding in Convers shoes and tulle skirt on the red carpet has somehow "touched" people. Our personals FB profiles get full of questions about our wedding. That was the moment when we decided to start the blog www.thesikls.com and with it first article about our wedding.
We mainly wrote about our low cost travel, prices, we added tips and links where and how to go. We just wanted to inspire readers not be afraid to travel on their own. But before we were able to travel the world, Elliot came to our life and our whole world began to spin around him. :)
With Elliot blog get new and different dimension, different readers, family themes, and of course a focus on traveling with children.
We are ordinary parents, but we were always weird in our souls. Material things are sure bonus, but we never wanted house, gardening, etc. We still had the idea to start playing with life differently than we were used to. Maybe we were too young to feel burnt and too old to risk. But...
In 2017, we decided to change our life and leave the comfort of our home in the Czech Republic and exactly after 4 years from our wedding we escaped again on September 17th we ran in to the world as a family.
Czech full time travel bloggers who learned how to properly use a camera and drones in a professional way while siting on the floor in the hotel bathroom while their baby was sleeping next to the room. Yes, it does not sound fabulous but this is us @theSIKLS :).
In the Czech Republic, we had long collaborated with local and also international companies and brands through our blog and social networks. Now we are working the same way, except we also travel and work with hotels, resorts and brandy throughout the world.
We do not know whether we will return to the Czech Republic or we will travel forever, but we will be glad when you keep in touch with us.
Kamila (27), Ondřej (30) and Elliot (2)
Instagram @theSIKLS
YouTube theSIKLS
Facebook @theSIKLS

DUBAI

Letošní Valentýn ke mně doslova přiletěl a to v podání letenek do Dubaje. Vím, hubby je prostě k sežrání. :D

Den před odletem jsme byli na velkém finále soutěže CEWE Fotokoniha roku 2014. Po vyhlášení jsme lehli do postele otevřeli sekt s počítačem a mrkli na hotely, zajímavosti a všechny možnosti, které týden v Dubaj nabízel. Rádi si necháváme příjemné věci na poslední chvíli, nic pak nestíháte a je to víc vzrušující. ;)

Ráno jsem posnídali na letišti a vyrazili směr slunce a pláže. Letenky jsme si bookli, jako vždy na předposledních řadách a do letadla šli poslední. Tenhle trik používáme při každé cestě a z 90% máme každý třísedačku sám pro sebe. (více info o našich trikách, brzy na blogu).

Ještě jedna rada - buďte milí na letušky a ony vám to oplatí. ;)

Dubaj je krásná, drahá a celá z betonu. Nejspíš jsme rozmazlení z Asie, ale tento kolos nás prostě nenadchnul. Všechno je TOP a NEJ - nejvyšší budova světa, jediný 7******* hotel na světe, největší fontána, největší nákupní centrum, největší dostihová show. Nejdražší auta jezdí všude a furt, jak lentilky ve všech barvách sem a tam.

Do roku 2020 bude mít toto staveniště největší letiště, největší kolo (Dubai eye) a pravděpodobně okopírují Eiffelovku, sochu svobody a pyramidy. Mnooo.... došla jim nafta :D tak se bude vydělávat na turismu. Takové novodobé Turecko, kam pojedete na hotel*****, připlatíte si All Inclusive a budete se jen 2 týdny vykrmovat. Jeden večer zajedete mrknout na kopii London eye, další večer koupit nové botičky atd.
Na druhou stranu jsme neviděli čistější místo. V metru byste mohli snídat na zemi, ale to by tam nesmělo být i žvýkání pod pokutou 700Kč.

Dubaj určitě stojí za to navštívit! Skvělý zážitek zajezdit si na prkně ve SKI DUBAI, vidět Svět z vrcholu Burj Khalifa, nasnídat se ve starém městě, projít si zlatou uličku, nakoupit si domů všechno koření světa a ztratit se v čase při pohledu na tančící fontánu.

www.zlatetetovani.cz

 

 

 

Svět je malé město a je skvělé v něm mít přátele! Ondra před třemi lety popíjel svařák na Staromáku se svým bráchou. Daniel nechtěně vypil svařák cizincovi, který stál vedle něj a byl v Praze jen na skok.

Pár minut stačilo na přátelství přes půl světa. Mark žije v Dubaji 9 let. Ráno po příletu nás vyzvedl, vzal do starého města a ukázal Dubaj z jiného pohledu. Řekl nám všechny místní drby a rozebral život nad dobrým vínem. My se těšíme, že mu to brzy oplatíme v Karlových Varech. :)

To že je Mark kreativní jde vidět, už jen na tom že má v bytě ty nejkrásnější židle (stejné jako máme my ) ale co mě nadchlo je opět neprodejné!!!! ,,Love has many faces If you run out of words use some plates around" ‪#‎identifiedflyingobjects‬ (,,Láska má mnoho tváří, pokud ti dojdou slova použij raději talíř.") ‪#‎identifikovanyletajiciobjekt‬  Nemůžu se dočkat hádky s Ondřejeml!!! Těším se, až po něm něco hodím a budu se moc poprvé po někom opičit!!! . Takže pokud máte doma nějaké následky z hádky tady máte inspiraci!!! 

Cestování nás naplňuje, ale potkávat se přáteli na různých kontinentech tomu dodává zvláštní šmrnc. Pamatujete si na pilota a instruktora Airbusu A380, kterého jsme potkali na Filipínách? :) I z jeho přítomnosti jsme se v Dubaji mohli těšit! :)

A nemůžeme zapomenout na skvělou návštěvu u Radky, která lítá pro Fly Dubai! Holka, která se toho nebála a z malého města v ČR zvedla kotvy a přistála na 4 roky v této metropoli.

Jedno je všechny spojuje. Měli koule na to přestat fňukat a jít do neznáma - začít nový život. Tohle jsou ti lidé, kteří vás baví, zajímají a inspirují. Dokáží vás naplnit a zaujmout svými názory a postoji k životu. Mohou vás pouhými slovy dostat někam výš.

Stáváte se těmi kterými se obklopujete. Trávíte-li 90% svého volného času s kamarády, kteří neví co od života vlastně chtějí, pomlouvají to čemu/komu nerozumí a práší negativitou na celý svět - z vás pravděpodobně udělá stejné kamarády. Je jen vaše volba co a koho si do svého života pustíte, tak buďte s výběrem opatrní.

Další Hard Rock na našem pomyslném listě a další připínáček do naší kolekce!!! Takové věci se sbírají hezky!!! :)

 

 Sečteno a podtrženo:

Letenka:                         5.000,- Kč
Ubytování 7 nocí:          9.300,- Kč  (vyzkoušeli jsme 3 hotely v různé cenové relaci a lokalitě)
SKI DUBAI 3hodiny:   1.300,- Kč
AT THE TOP:               1.400,- Kč  (výhled z nejvyšší budovy světa)
Výlet lodí:                     1.500,- Kč
Metro na 1 den:                100,- Kč  (700,-Kč celkem)
Jídlo na 7 dní:                8.000,- Kč  (žádný All Inclusive)

Celý tento výlet vyšel na osobu 27.200,- Kč

Za nás málo exotiky za spoustu peněz. Dubaj se vyplatí koupit v balíčku s letenkou a resortem v All Inclusive, nebo zkombinovat se stop-over letenkou na den a půl. Jak jsme psali výš - stojí za to vidět - ale 2-4 dny stačí!!! ;)

 

SKI DUBAI
Ps: Poslední rada nad zlato!!!! Pokud poletíte na blind, jako my nezapomeňte si koupit na letišti nějaké % alkoholu! DUTY FREE je vaše poslední šance koupit si úsměv před vstupem do luxusního pekla! :)
Ps: Thanks to Radka and Mark!

 


Philippines

Z plánované Srí Lanky se staly neplánované Filipíny. 

Poté, co nám letenky na Srí Lanku uletěly, na sebe improvizace nenechala dlouho čekat a Filipíny zněly, taaak exoticky.

 
 
 
Praha -> Amsterdam  -> Beijing -> Manila -> Boracay -> Cebu -> Palawan -> Manila
 
 

Pokud vás na levných letenkách odrazují mnohdy dlouhé mezipřistání v jednotlivých destinacích, zkusíme vás dotlačit k lehkému přehodnocení.
Při cestě na Filipíny jsme měli dlouhé mezipřistání v Beijing, China cca 10 hodin, China airlines nám zařídila FREE hotel a odvoz. Chtěli jsme sehnat taxi nebo autobus, co by nás odvezl z hotelu do města, ale bohužel v Pekingu jste bez šance se domluvit rukama-nohama, natož anglicky, tak jsme dali sprchu a vzali letištní odvoz zpět na terminál. Následně jsme sedli na vlak - metro a jeli se podívat do starého města. Celkem fajn zážitek, 20 metrů vysoká váza plná umělých tulipánů nás moc nevzala, ale staré město bylo parádní. Všude na špejlích napíchané hvězdice, netopýři, škorpioni, larvy všech velikostí a všemožná havět připravená na všechny způsoby alá smažený McDonald nebo grillované Chipottle. Dali jsme si pekingskou kačenku pro nás na tradičně pivním základě a pomalu mířili zpět na metro.
 
 
Na letišti jsem nám přes tel přemístila sedadla tak, abychom měli oba trojsedačku sami pro sebe a mohli se trochu prospat, než přistaneme v Manile.
Na Manilu nás všichni upozorňovali se strachem, aby se nám nic nestalo. Naše rodina a přátele nebyli příliš nadšeni, že opět nemáme nic zajištěno a že si nedokážeme představit, jak to tam v některých místech vypadá. Nic co by pro nás po pár posilňovacích drincích v letadle byla překážka. Vzali jsme taxi a jeli se ubytovat na hotel (čas 1:30) - chtěli za něj 2000,- Kč na noc/2os což nám přišlo nehorázné za postel a pokoj téměř bez dveří, tak jsme plni smíchu a dalšího piva vyrazili do ulic. Yop a právě tam nás smích přešel. Okamžitě jsem si zapla mikinu ke krku, nasadila roušku a hodila přes hlavu kapuci. Měli jsme opravdu strach. Procházeli jsme noční Manilou mezi spícími dětmi na zemi. Leželi úplně všude a když myslím děti tak do dvou let, jako útočiště měly nad sebou udělané plachty ze svázaných igelitek, některé jen tak bezvládně ležely po schodech a já jako evropský arogant jsem musela začít odvracet zrak, protože jsem měla strach zjistit jestli jsou živé. Ležely všude bez oblečení nebo jen v roztrhaných trenýrkách bez botiček na zrezlém železe protínajícího mostu. Neuvěřitelný zážitek. Všude byla spousta chlapů, kteří civěli na mě a náš malý batůžek. Poprvé jsem spatřila v Ondrovo očích strach o mě, o to co s námi bude a jak odsud rychle pryč. Manilou jsme procházeli polovinu noci a v danou chvíli bychom dali 10 000 Kč za noc v hotelu s recepcí a pořádnými dveřmi. Tento hotel jsme našli a měl plno, ale taky měl WiFi a perfektní personál, takže jsme mrkli na net a našli letenky na Boracay (nejkrásnější ostrov Filipín). Na recepci nám zavolali taxi a my si to po našem nočním výletě pádili zpátky na letiště směr ráj bez plánované jedno - dvoudenní pauzy v Manile. Později jsme zjistili, že jsem opravdu procházeli jednu z nejhorších částí té originální Manily.
 
 
 
 
 
Boracay je ráj na zemi s těmi nejkrásnějšími plážemi, co jsem kdy viděla. První 4 dny jsme strávili na resortu s privátními plážemi a bazény, jenže v ruchu města nás to bavilo víc a tak jsme se přestěhovali dolů k party plážím. Ráno jsme chodili běhat po tom nejjemnějším písku, který by se dal přirovnat k sušenému mléku. Celé dny jsme si užívali po barech, plážích a západ slunce trávili na paddle boardu.
 

 
 
 
 
 
 
Z Boracay jsme přeletěli na Cebu s plánem sehnat loď na Bohol. V Cebu City jsme si málem pořídili psa, byli jsme tak rychlí, že jsme si zařídili papíry na přelet do Čech, ale malý buldoček se nakonec nekonal. Nééé, že bych v tom měla prsty :P
 

V Cebu jsme našli autobus, kterým jsme si to mířili rovnou za žralokama na OSLOB. 4 hodinová cesta filipínským autobusem byla divoká hned z několika úhlů pohledu. Každých 5km do autobusu přiskakovali a vyskakovali mladí divoši s koši plnými nejrůznějšího jídla a pokrmů, které mě pohledem a ani vůni nelákaly. Asi jsme byli ve špatném autobusu, protože s chlazeným pivem nikdo nepřiskočil.
 
Někde uprostřed ničeho jsme za jízdy po 4 hodinkách vyskočili a ubytovali se v menším hotelu zabudovaném v útesech. Při večeři ve stylu "co dům dal" jsme se seznámili s Australanem, Hawaičanem, Filipíncem. Tři mušketýři okolo 60-ti let nám povyprávěli o jejich neskutečných životech. Jeden byl kapitánem dopravní lodi přes 30 let a podělil se o příběh, kdy proplouval mrtvými těly okolo Somálska. Hawaičan byl hasič, který už teď jen zachraňuje miss bikini na surfu a užívá života v Maui. Australan byl armádním mechanikem stíhacích letounů a své profese se kvůli surfu zatím nevzdává. Při cestách se dají potkávat jen zajímaví lidé. Ti nudní, totiž sedí doma na zadku a stěžují si, jak je život nespravedlivý a jak se ti nebo oni mají a jak by se jim to taky smálo v jejich pozici.
Další den ráno jsme se probudili za zvuku divokého moře lemujícího zářícím sluníčkem ovšem se staženým žaludkem a bušícím srdcem.... Jdeme na to! Ryba není žrádlo, ryba je kámoš.... A tak jsme se vypravili na jeden z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli pro Filipíny a sice volné potápění s největšími žraloky na světě. Nasedli jsme na malou loďku a vyrazili směr žraločí zátoka.
Se žralokama jsme se potápěli přes hodinku. Předcházela tomu kratší přednáška o tom jak na žraloky nesmíme sahat a přibližovat se blíž jak na 4m a taky rozhodování mezi ponorem s bombou nebo šnorchlem. My se rozhodli pro šnorchl, tím že je místní páníčci krmí, tak se většinu času pohybují u hladiny.
Jelikož jsme s Ondrou děti štěstěny, což jste si jistě už všimli (:-D), tak jsme měli okolo sebe žraloků hned 10 – 15, každého o délce 7m – 15m ! Náhodou jsem se přimotala k lodičce, která pro žraloky byla pojízdným bufetem, naskytla se mi příležitost, jako jednomu z milionu. Oči jsem měla v úrovní hladiny a potichounku sledovala, jak se 25cm ode mě otevírá 1,5 metrová tlama, která nasává vodu s naházeným krmením. Držela jsem se loďky a cítila neuvěřitelný tlak proudící vody, která mi mizí okolo tváře a končí v tlamě toho neuvěřitelného tvora. Hleděla jsem mu do očí a viděla, jak on kouká do těch mých. On o mně věděl a cítil, jak se mé volně spuštěné nohy dotýkají části jeho břicha a ploutví, akorát já nevěděla kdo z koho má větší strach. Podívala jsem se směrem nahoru na rybáře v loďce, který mě přikývnutím hlavy a gesty rukou pobídnul k naprostému klidu a dál krmil své mazlíčky. Bylo kolem mě 5 nenažraných žraloků a já si ten pocit naprosto užívala. Ondra se o pár metrů dál věnoval jejich kámošům a především taky podvodní fotodokumentaci se stejnou euforií v očích, jakou jsem prožívala já.
 
 
Po více, jak hodince jsme se nalodili spolu s našim kapitánem a dvěma spolucestujícími a pluli zpět na břeh. Naši dva spolucestující byli ze stejného hotelu jako my a opět nás překvapili. U oběda z pána vypadlo, že je pilotní kapitán pro Emirates airlines a zároveň instruktorem pro AirBus A 380. Padli jsme si všichni do oka a nabídli nám odvoz do přístavu s jednou zastávkou na vodopádech a tak jsme spolu s ním, jeho krásnou ženou a synem vyrazili zase o kus dál. Vodopády byly úžasné, ale lepší byla dlouhá cesta do přístavu, kdy jsme našeho pilota mohli zpovídat a zahrnovat všemi konspiračními teoriemi o záhadně ztracených letadlech v poslední době, jelikož patří i do komise leteckých havárií, tak nám vše krásně osvětlil. Opět jsme dostali spoustu nezaplatitelných rad o životě. Jeho životní příběh byl natolik zajímavý, že bych mu musela vyhradit celý článek, ale to nemůžu.... je to jeho příběh a on ho vyprávěl nám a já nemám právo ho šířit dál ani v dobré vůli, takže máte smůlu a ponaučení je zvednout zadek a začít cestovat. :P
Cesta utekla strašně rychle a my už se blížili k přístavu. Bylo nám líto, že nepokračujeme společně. Byla to naše krevní skupina, vyměnili jsme si kontakty, dostali pozvání za nimi do Dubaje a rozloučili se...
 
 
 
Přístav nebyl to co jsme očekávali. To, že je něco zakresleno na mapě ještě neznamená, že je to funkční a že ta existence je aktuální... Uprostřed vesnice mezi Cebu City a Oslobem jsme byli, tak trochu v řiti. Sedli jsem si na patník, spíš na okraj trávníku mezi uvázané kohouty a přemýšleli co dál. Bez signálu, který by nám byl stejně k ničemu. Myšlenka dne přišla nad jejich silným pivem :D a tak jsme si to trádovali pěšky s nadějí, že potkáme autobus nebo něco tomu podobného a co nás odveze do hlavního přístavu v Cebu. Karma je mocná čarodějka a seslala nám po pár set metrech něco podobného autobusu. Vděční a vysmátí jsme naskočili na konečnou - PŘÍSTAV.
 
Bylo celkem pozdě večer a my potřebovali chytit loď na ostrov Bohol. Plán byl, čas chyběl, ale štěstí se usmívalo J chytili jsme poslední loď, koupili si palubní lístky do economy a jak už to u nás bývá – omylem nám byli dány do First Class :D Kožené sedačky, televize, brambůrky a 30 volných sedaček okolo nás bylo opravdu příjemné zpestření. Pluli jsme 4 hodky a na Boholu se vylodili uprostřed noci. Opět bez ubytování.
Všimla jsem si cedule McDonald, což je pro nás jasný směr, něco z čeho se neotrávíme a něco kde je WiFI. Hamburger měli, ale WiFi byla rozbitá a tak jsme dělali další konspirační plány a teorie, kde přespat. :D Popravdě nám moc do smíchu nebylo.
 
Mně do smíchu začalo být mnohem dřív, než Ondrovi. Jedna WiFi se nám ukazovala, ale byla zamčena a jelikož já jsem čarodějnice po svojí mamce, tak jsem se náhodnými čísly trefila a odemkla ji!!! Yop, pocit vítězství se dostavil! Chvíli jsem si to vychutnávala brouzdáním po všech sociálních sítí, pročítáním emailů a pohledu na nic netušícího manžela!!! :* (sorry babe)
:D :D ještě teď se tou vzpomínkou kochám :D :D ok, našli jsme ubytko a šli spát....
Bohol jsme procestovali na pekelném vozítku (scootru). Má krásná manikůra se rýsovala v Ondrovo žebrech ještě dlouho poté. Návštěva Chocolate Hills byla perfektní!! Krásný pohled!
Zastávka u tarsier byla rychlá. Ty opice jsou tak malé, že jich v celém tom jejich parku najdete 5 a stejně se k nim nedostanete.
Zastávka na bambusovém mostě nebyla plánovaná ani jsme nevěděli k čemu je nebo, kdo ho tam udělal, ale viděli jsem při cestě zpátky ceduli a fotky na něm vypadaly prostě parádně! ;)
Z Boholu zpět do Cebu na letiště a letadlem na Palawana, El Nido. Pokud někdo chcete na El Nido, tak hlavně nepřistávejte v Puerto Princessa! V Puerto Princessa musíte sehnat odvoz na El Nido to není, takový problém mini busů tam je dost ale 6 hodinová cesta s řidičem, co koukal na Rychle a Zběsile, Tokyo drift minimálně 457x není úplně cajk. Nicméně v minibusu se k nám přidala Clara, doktorka ze Španělska jistota, kdyby spanilá jízda nedopadla, tak víme komu dát šitíčko. Clara měla, již zajištěné ubytování za 400Kč na os/noc a jelikož na El Nidu vypínají proud a bankomaty neexistují, tak jsem vzali pokoj vedle ní. Nebylo to nic extra, ale bylo to čisté a na přespání to stačilo. Ráno jsme se sbalili, že večer najdem noclech někde jinde, jenže jsme nejdřív jeli na výlet lodi s Clarou a poznali se s Martou a Danielem.
 
 Z výletu se stala party loď, asi ve 23:00 jsme si vzpomněli, že nemáme ubytování a tak jsme se s prosíkem vrátili na původní stanoviště, jenže paní už neměla pokoj s klimatizací, tak nám dala s větrákem za 200,- Kč os/noc. Byli jsme ve stavu, že nám to bylo opravdu jedno. :D Druhý den se to opakovalo, kompletně celé, akorát Marta s Danielem vymysleli, že si vezmeme loď sami pro sebe. Na El Nidu je prostě sranda. Poslední den jsme procestovali opět na pekelným vozítku spolu s Martou a Danielem. Marta je Španělka žijící v Manile a tak nás protáhla na místa turistům neznamá. Tajné pláže a bary. Odjížděli jsme dřív a později se s nimi setkali, až v Manile!
To, už byla ale jiná Manila, než jsme viděli! Ubytovali jsme se v 7. nejvyšší budově ve městě BSA Tower, kde nás vyzvedl Daniel a protáhl Manilou! Ondra si zašel dopoledne na masáž a já na keratin! To byla asi ta nejlepší věc co jsem mohla udělat, platila jsem 1000,- Kč vč. šamponu a kondicionéru. Ten pocit čisté hlavy, vyžehlených vlasů nacucaných keratinem a za takovou cenu – prostě k nezaplacení!!! (chlapy nemůžou pochopit)
Manila z baru 71 Gramercy, který je na střeše nejvyšší budovy vypadá jako NY. Zní to nesmyslně? I já byla překvapená. Rozdíl chudoby vidíte doslova v jednotlivých patrech. Dokonce rozdíl prostitutek dole u vchodu a nahoře na baru je až zarážející.
Ještě musím připomenout perfektní bar s liliputama. Maji vlastní ring uprostřed, kde se perou mezi sebou a když náhodou byste po pár pivech měli chuť, můžete s nimi pár kol taky zaboxovat. Ten je třeba navštívit!
Manila končí, dovolená pokračuje směr Beijing a Amsterdam! Yop, Amsterdam stojí za to! Mezipřistání jsme měli na 10 hodin, stihli jsme tulipánový trh a samozřejmě bar the bulldog! Trávu nekouříme, neříkám že nikdy, ale nějak nás to nebere....mmm v Amsterdamu jsme se zkouřili, jak tašky a zakončili, tak parádní dovolenou bez depresí z návratu do reality!
Takže mezi přistání doporučujeme!

 SEČTENO PODTRŽENO:

 
Celý tento výlet vyšel na osobu 36.490,- Kč
 
Letenka:                        11.500,- Kč
Ubytování 18 nocí:       8.969,- Kč                  498,- Kč os/noc
Letenky mezi ostrovy:  5.940,- Kč
All Inclusive:              10.000,- Kč
 
 
Docela slušný, nemyslíte??? 
Na kolik vás vyjde 14dní v Turecku? A co všechno tam uvidíte?
Vyplatí se jezdit bez cestovek? Rozhodně ano, pokud na to máte koule ;)
Přes cestovku by vás podobný výlet stál cca 83.000,- Kč + vlastní spotřeba.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO Z POTÁPĚNÍ SE ŽRALOKY

 
 
 
 
 

 

 

 

 


Bali, Gili & Lombok

 

 


Poznávací líbánky 2013 v Indonésii.

Rodiče s přáteli letěli přes Vánoce a svátky na Bali. Před svatbou (o které nevěděli) mi rodiče dali volnou letenku jako předběžný dárek k Vánocům, kdybych náhodou chtěla letět za nimi (ještě jsme nebyli na Vánoce odloučeni). Po naší svatbě v září je nenapadlo, že bych ji využila, protože očekávali že budeme chtít být s Ondrou sami a nás nenapadlo nic lepšího, než je tam překvapit. Shodli jsme se na tom, že budeme trávit Vánoce mimo "domov", alespoň do té doby, než budeme mít pro koho připravovat stromeček a zažívat to pravé kouzlo Vánoc.

Přiletěli jsme o den dříve, než ostatní. Prošli Denpasar, koupili si žabky, plavky a užívali si toho pocitu, že všichni v ČR mrznou a naše nic netušící rodina právě trpí v letadle.

Cesta na vodopády v Kute

Většinou naše cestovní úchylky, jako je např. zmenšování "zavazadla" každou další cestou o 2kg prezentuji víc hrdinsky, ale....

Pravdou je, že my nádherné ženy si myslíme, že dokážeme nahradit kteroukoliv jinou, ale nás žádná. Doufáme že jsme jiné a přesto víme, že jsme všechny naprosto stejné slepice, takže problém #1 známe všechny - samozřejmě se při balení nedokážu rozhodnout, které bikiny nebo boty si s sebou vzít a tak si raději neberu žádné. Výhoda spočívá v tom, že postupně a systematicky celou dovolenou naplňuji náš 5kg batůžek, natolik důkladně až má na konci 10kg a nemám z toho špatný pocit. :)

(pozn. Ondry: 10kg při nejmenším)

Musím přiznat, že většinu času na cestách nevíme, kde strávíme následující den a noc, takže cestování na lehko bez zbytečných zavazadel a věcí je pro nás prvořadé. Ono si tu myšlenku na žehličku na vlasy nebo krásné nepohodlné šatičky po nekonečných kilometrech strávených na nohách, plavbách lodí, dalších a dalších kontrolách na vnitrostátních letištích rychle rozmyslíte. :)

Druhého dne po příletu a po skvělé snídani v našem oblíbeném kitchenette (malá indonéská síť restaurací s neuvěřitelnou atmosférou a skvělými pokrmy, kávou a palačinkami, především tedy na snídaně!) jsme byli již vybaveni o 1kg těžším batůžkem a mohli jsme vyrazit vyzvednout a přivítat na letiště ostatní.

Společně jsme odjeli k rodinnému příteli na resort Relax Bali strávit Štědrý den a svátky.
Na relaxu jsou mimochodem skvělé potápěčské podmínky a naprostý ráj! Před resortem je potopen vrak ocelové lodi o délce 43m, začíná v hloubce 10m a končí v 35m. Proplouvání delfínů 20m od břehu je nedílnou součástí ranní kávy.

Gili Beach

Strávený štědrý den byl s atmosférou Vánoc bez vůně svařeného vína a cukroví. Palma plná ozdob se statečně vydávala za Vánoční stromek ale sníh a zimu nikdo nevyčaroval (díky bohu). Za to byl naplněn vůní exotických koktejlů, uvolněné nálady, rodiny, přátel, talířů plných ryb, krevet, mořských plodů, ale i bramborového salátu a takové Vánoce mám v plánu ještě nějakou dobu brát za své. Během svátku jsme se trhli od skupiny a jeli si užívat bílé pláže, tyrkysové moře a silné koktejly na party ostrov Gili. Byla jsem celá natěšená, protože Gili Trawangan bylo jedno z mých nejoblíbenějších míst v Indonésii...

Gili Paddle boarding
Gili, potapěčská základna

Bylo a je proslulé svými ,,magic mushroom", které jsem měla možnost nevědomky ochutnat před lety, jako naivní 15-ka která neuměla ani slovo anglicky, ikdyž na překlad "magic mushroom" není třeba tolik angličtina, ale... jak říkám 15náctka ;)

Netřeba se rozepisovat jaké velké překvapení pro mne byla návštěva na měsíci, let nad ostrovem a noční tanec se žraloky a mantamy na pláži.

Bylo to úžasné!

Ale jsem ráda, že jsem se z tohoto výletu vrátila zpět.

10 let uběhlo a z kouzelných houbiček se během té doby stala podpultovka, což se s narůstající komercí a počtem návštěvníků ostrova nedá divit, ale tím bohužel houbičky ztrácejí své kouzlo. ;)

Dle tehdejšího vyprávění našeho přítele Sukiho bylo Gili proslulé velkou návštěvností dámské populace a to především ze stejného důvodu, jako je Thajsko oblíbené pro mnohé pány. :) Možná to nebylo jen nádhernými a šikovnými surfaři, jako daným blahem z kouzelných houbiček... kdo ví, nicméně nezadané slečny - časy se mění a z vysportovaných surfařů ze kterých by se vám před 10-ti lety podlamovala kolena, se taky stali legendární podpultovky...

Dnes je už lepší tam jet se svojí polovičkou a kochat se můžete pohledem na poloviční koníky (manžel by mi vysvětlil, že to jsou poníci :-D), kteří se bortí pod tíhou turistů. Na ostrově nenajdete žádný motor, žadnou naftu - nic pro mne :D

Budete-li mít cestu na Gili dejte si pozor na alkohol, měli tam v roce 2013 metanolovou kauzu a řekněme že v Indonésii se příliš mnoho věcí nevyšetřuje a neřeší.

Ubytování není třeba rezervovat předem. Stačí sednout do prvního baru s WiFi a najít na místě něco přes booking. My si na WiFi najdeme pár favoritů, které si vyfotíme do telefonu a s dalším drinkem na cestu je jdeme obejít. Často vám dají na místě vyšší cenu, než na bookingu. Ukažte jim vyfocenou fotku s cenou, kterou si můžete rezervovat přes net a všichni se vám velice rádi dostanou ještě dalších 10%  pod ní.
Ceny za noc se pohybují od 500,- Kč na osobu vč. snídaně.

Let z Lomboku do Denpasaru

Z Trawanganu rovnou na Lombok!

The Bali Bombing memorial

V roce 2002 v Denpasar proběhl teroristický útok přihlásila se k němu islamistická strana, která byla napojena na Al-kaidu. Při výbuchu přišlo o život 202 lidí a dalších 200 bylo zraněno. Balijci jsou mírumilovní lidé nebudu se rozepisovat o jejich víře, nesčetném počtu chrámů, každodenním obětem bohům v podobě květinových košíčkách atd. na to jsou tu jiné mnohem lepší blogy, kde najdete rozepsanou celou jejich kulturu a historii, ale v místní obyvatelný tato událost vypoutala nevraživost vůči muslimům, že je kompletně vyhnali a ti se nuceně přestěhovali na Lombok.

Z návštěvy v roce 2003 jsem na něj neměla zrovna ty nejlepší vzpomínky, proto jsem nebyla příliš nadšená, že se Ondrovi podařilo sehnat letadlo z Lomboku na Bali, znamenalo to že se návštěvě tohoto ostrovu nevyhnu.

Nejspíš proto mě jeho dnešní podoba naprosto uchvátila!

Lombok je nyní to co bylo před 10ti lety Bali. Cenami, ubytováním i plážemi!

Při hledání studeného piva a hamburgru jsme úplně náhodou našli zátoku s opicemi. Místní šamanka nám za pár šupů prodala buráky a my tak měli z části splněnou občanskou povinnost každodenního krmení kachen v zimě. Paradoxně o ni nevěděli Australané, kteří jezdí surfovat na Kuta beach 10tým rokem. Rádi jsme je za zapůjčená prkna a pár dalších lekcích na vlnách k nim dovedli. :)

Náš 3 týdenní pobyt pomalu končil a my se pomalu přesunuli zpět na Bali, Kuta.
Na Kutě vznikla naše jediná a nejoblíbenější tradice dá-li se to tak říct a to sbírání odznáčků z Hard Rock cafe. Skvělé burgery, nejlepší hudba, pivo a obsluha, ač držíme zdravý životní styl a preferujeme PALEO, tak kvůli Hard Rocku jde na pár hodin vše stranou.

Naše cesty neplánujeme jen tam, kde můžeme koupit další odznak do
sbírky, ale pokud nějaký je v okruhu 200km, tak si ho nenecháme ujít. ;)

Z časového posunu jsme po příletu domů byli plní energie a tak jsme o pár kil těžší sedli ve 2:00 ráno k síti... a našli letenky do New Yorku.
Na pár vteřin jsme zaváhali, protože nám to bylo trochu trapné si po 6 hodinách v Evropě koupit další trip, ale tenhle pocit zaváhání a trapnosti trval opravdu pár vteřin......a tak letenky do NY za 3900,- Kč/os nám rychle říkali pane. ;)

Ondrův ranní běh před resortem Relax Bali