Poznávací líbánky 2013 v Indonésii.

Rodiče s přáteli letěli přes Vánoce a svátky na Bali. Před svatbou (o které nevěděli) mi rodiče dali volnou letenku jako předběžný dárek k Vánocům, kdybych náhodou chtěla letět za nimi (ještě jsme nebyli na Vánoce odloučeni). Po naší svatbě v září je nenapadlo, že bych ji využila, protože očekávali že budeme chtít být s Ondrou sami a nás nenapadlo nic lepšího, než je tam překvapit. Shodli jsme se na tom, že budeme trávit Vánoce mimo “domov”, alespoň do té doby, než budeme mít pro koho připravovat stromeček a zažívat to pravé kouzlo Vánoc.

Přiletěli jsme o den dříve, než ostatní. Prošli Denpasar, koupili si žabky, plavky a užívali si toho pocitu, že všichni v ČR mrznou a naše nic netušící rodina právě trpí v letadle.

Cesta na vodopády v Kute

Většinou naše cestovní úchylky, jako je např. zmenšování “zavazadla” každou další cestou o 2kg prezentuji víc hrdinsky, ale….

Pravdou je, že my nádherné ženy si myslíme, že dokážeme nahradit kteroukoliv jinou, ale nás žádná. Doufáme že jsme jiné a přesto víme, že jsme všechny naprosto stejné slepice, takže problém #1 známe všechny – samozřejmě se při balení nedokážu rozhodnout, které bikiny nebo boty si s sebou vzít a tak si raději neberu žádné. Výhoda spočívá v tom, že postupně a systematicky celou dovolenou naplňuji náš 5kg batůžek, natolik důkladně až má na konci 10kg a nemám z toho špatný pocit. 🙂

(pozn. Ondry: 10kg při nejmenším)

Musím přiznat, že většinu času na cestách nevíme, kde strávíme následující den a noc, takže cestování na lehko bez zbytečných zavazadel a věcí je pro nás prvořadé. Ono si tu myšlenku na žehličku na vlasy nebo krásné nepohodlné šatičky po nekonečných kilometrech strávených na nohách, plavbách lodí, dalších a dalších kontrolách na vnitrostátních letištích rychle rozmyslíte. 🙂

Druhého dne po příletu a po skvělé snídani v našem oblíbeném kitchenette (malá indonéská síť restaurací s neuvěřitelnou atmosférou a skvělými pokrmy, kávou a palačinkami, především tedy na snídaně!) jsme byli již vybaveni o 1kg těžším batůžkem a mohli jsme vyrazit vyzvednout a přivítat na letiště ostatní.

Společně jsme odjeli k rodinnému příteli na resort Relax Bali strávit Štědrý den a svátky.
Na relaxu jsou mimochodem skvělé potápěčské podmínky a naprostý ráj! Před resortem je potopen vrak ocelové lodi o délce 43m, začíná v hloubce 10m a končí v 35m. Proplouvání delfínů 20m od břehu je nedílnou součástí ranní kávy.

Gili Beach

Strávený štědrý den byl s atmosférou Vánoc bez vůně svařeného vína a cukroví. Palma plná ozdob se statečně vydávala za Vánoční stromek ale sníh a zimu nikdo nevyčaroval (díky bohu). Za to byl naplněn vůní exotických koktejlů, uvolněné nálady, rodiny, přátel, talířů plných ryb, krevet, mořských plodů, ale i bramborového salátu a takové Vánoce mám v plánu ještě nějakou dobu brát za své. Během svátku jsme se trhli od skupiny a jeli si užívat bílé pláže, tyrkysové moře a silné koktejly na party ostrov Gili. Byla jsem celá natěšená, protože Gili Trawangan bylo jedno z mých nejoblíbenějších míst v Indonésii…

Gili Paddle boarding
Gili, potapěčská základna

Bylo a je proslulé svými ,,magic mushroom”, které jsem měla možnost nevědomky ochutnat před lety, jako naivní 15-ka která neuměla ani slovo anglicky, ikdyž na překlad “magic mushroom” není třeba tolik angličtina, ale… jak říkám 15náctka 😉

Netřeba se rozepisovat jaké velké překvapení pro mne byla návštěva na měsíci, let nad ostrovem a noční tanec se žraloky a mantamy na pláži.

Bylo to úžasné!

Ale jsem ráda, že jsem se z tohoto výletu vrátila zpět.

10 let uběhlo a z kouzelných houbiček se během té doby stala podpultovka, což se s narůstající komercí a počtem návštěvníků ostrova nedá divit, ale tím bohužel houbičky ztrácejí své kouzlo. 😉

Dle tehdejšího vyprávění našeho přítele Sukiho bylo Gili proslulé velkou návštěvností dámské populace a to především ze stejného důvodu, jako je Thajsko oblíbené pro mnohé pány. 🙂 Možná to nebylo jen nádhernými a šikovnými surfaři, jako daným blahem z kouzelných houbiček… kdo ví, nicméně nezadané slečny – časy se mění a z vysportovaných surfařů ze kterých by se vám před 10-ti lety podlamovala kolena, se taky stali legendární podpultovky…

Dnes je už lepší tam jet se svojí polovičkou a kochat se můžete pohledem na poloviční koníky (manžel by mi vysvětlil, že to jsou poníci :-D), kteří se bortí pod tíhou turistů. Na ostrově nenajdete žádný motor, žadnou naftu – nic pro mne 😀

Budete-li mít cestu na Gili dejte si pozor na alkohol, měli tam v roce 2013 metanolovou kauzu a řekněme že v Indonésii se příliš mnoho věcí nevyšetřuje a neřeší.

Ubytování není třeba rezervovat předem. Stačí sednout do prvního baru s WiFi a najít na místě něco přes booking. My si na WiFi najdeme pár favoritů, které si vyfotíme do telefonu a s dalším drinkem na cestu je jdeme obejít. Často vám dají na místě vyšší cenu, než na bookingu. Ukažte jim vyfocenou fotku s cenou, kterou si můžete rezervovat přes net a všichni se vám velice rádi dostanou ještě dalších 10%  pod ní.
Ceny za noc se pohybují od 500,- Kč na osobu vč. snídaně.

Let z Lomboku do Denpasaru

Z Trawanganu rovnou na Lombok!

The Bali Bombing memorial

V roce 2002 v Denpasar proběhl teroristický útok přihlásila se k němu islamistická strana, která byla napojena na Al-kaidu. Při výbuchu přišlo o život 202 lidí a dalších 200 bylo zraněno. Balijci jsou mírumilovní lidé nebudu se rozepisovat o jejich víře, nesčetném počtu chrámů, každodenním obětem bohům v podobě květinových košíčkách atd. na to jsou tu jiné mnohem lepší blogy, kde najdete rozepsanou celou jejich kulturu a historii, ale v místní obyvatelný tato událost vypoutala nevraživost vůči muslimům, že je kompletně vyhnali a ti se nuceně přestěhovali na Lombok.

Z návštěvy v roce 2003 jsem na něj neměla zrovna ty nejlepší vzpomínky, proto jsem nebyla příliš nadšená, že se Ondrovi podařilo sehnat letadlo z Lomboku na Bali, znamenalo to že se návštěvě tohoto ostrovu nevyhnu.

Nejspíš proto mě jeho dnešní podoba naprosto uchvátila!

Lombok je nyní to co bylo před 10ti lety Bali. Cenami, ubytováním i plážemi!

Při hledání studeného piva a hamburgru jsme úplně náhodou našli zátoku s opicemi. Místní šamanka nám za pár šupů prodala buráky a my tak měli z části splněnou občanskou povinnost každodenního krmení kachen v zimě. Paradoxně o ni nevěděli Australané, kteří jezdí surfovat na Kuta beach 10tým rokem. Rádi jsme je za zapůjčená prkna a pár dalších lekcích na vlnách k nim dovedli. 🙂

Náš 3 týdenní pobyt pomalu končil a my se pomalu přesunuli zpět na Bali, Kuta.
Na Kutě vznikla naše jediná a nejoblíbenější tradice dá-li se to tak říct a to sbírání odznáčků z Hard Rock cafe. Skvělé burgery, nejlepší hudba, pivo a obsluha, ač držíme zdravý životní styl a preferujeme PALEO, tak kvůli Hard Rocku jde na pár hodin vše stranou.

Naše cesty neplánujeme jen tam, kde můžeme koupit další odznak do
sbírky, ale pokud nějaký je v okruhu 200km, tak si ho nenecháme ujít. 😉

Z časového posunu jsme po příletu domů byli plní energie a tak jsme o pár kil těžší sedli ve 2:00 ráno k síti… a našli letenky do New Yorku.
Na pár vteřin jsme zaváhali, protože nám to bylo trochu trapné si po 6 hodinách v Evropě koupit další trip, ale tenhle pocit zaváhání a trapnosti trval opravdu pár vteřin……a tak letenky do NY za 3900,- Kč/os nám rychle říkali pane. 😉

Ondrův ranní běh před resortem Relax Bali