Lago di Garda - La Rocca Camping Village

Slibovala jsem odkazy na tenhle krásný kemp kousek od jezera, tak tady jsou. 😉

 

Celý kemp je opravdu "kids friendly" pro všechny věkové kategorie. Mnoho typů ubytování, aktivit, animátorský team, baby club, cukrárna, restaurace, obchůdky atd...

My byli v MAXICARAVA - Aquasuite s vířivkou a grillem 🙏🙏🙏 ...
Pár metrů nad námi byl bazén, brouzdaliště, (bar😄), tobogán a pak náš největší favorit taková dětská oáza . . úplně nevím jak to nazvat prostě pogumovanej povrch s malými a velkými vodotrysky. Elliot má rok a půl a tohle byla pro něj i pro nás naprostá paráda. V brouzdališti jsme ho nemohli nechat samotného, protože byl věčně hlavou pod vodou ale tady na tom mohl v klidu běhat a cachtat se. Vzali jsme mu s sebou odrážedlo, takže se v oáze o něj pár dětí porvalo - on jim ukradl míč - a všichni byli spokojeni. 😏

 

 

Ke kempům jsme přičuchli loni v Německu u Bodamského jezera a tak nějak jsme zůstali tehdy v tranzu, jak dnešní kempy vypadají...no a letos tomu není jinak.
Asi tak 17km od kempu La Rocca je vesnice Molina a tam najdete tyhle krásný vodopády a maxi houpačku. Celý park je udělaný asi na 3 okruhy a je samozřejmě na vás jakou vzdálenost si zvolíte. Určitě neberte s sebou kočárek a pokud možno, tak pro menší děti přibalte nosítko. My byli v žabkách, ale většina lidí kolem měli trackové boty a hole. 😬 V horku je tam příjemný chládek a  celou cestu jsou různá odpočívadla, ale počítejte s tím že se trochu zpotíte. 😉

 

A v neposlední řadě jsem vám slíbila pár slov a prvních postřehů na našeho MUTSYho.
První postřeh je, že Ondra miluje golfky. 😁😁 Nevím, jestli je to nějak všeobecně rozdělený, že ženský milují kočáry s hlubokými korbičkami na miminka atd a chlapi prostě baví golfky a větší batolata, ale v golfkách se prostě už moc nechytám 😅 u nás je to čistě pánská záležitost a mě byl půjčen jen na focení. Ondra ho zbožňuje, stejně tak Elliot (samozřejmě i já) a tak náš "velký miminkovský" kočár jde definitivně z domu.

Mutsy je opravdu lehoučký, snadno ovladatelný, rychlé skládání a naopak . . . . ale největší přednost je prostor a polohování, když kočárek "položíte" na spaní a zvednete podložku pod nožičkami, tak je z něj regulerní letiště. 🙈 Musím poznamenat, že mě překvapilo jak se veškerá polohovatelnost zvládá jednou rukou. Vymazlený kočárek ten pan MUTSY.👌

Kemp: La Rocca

Kočárek: MUTSY

 


Amsterdam

Máme za sebou dva víkendy v Amsterdamu, tak mám pár tipů co v zimě navštívit.

Prvně bych asi mohla nějak vysvětli, proč jsme letěli dvakrát za sebou. Určitě tady nečekejte populární větu "něco se chystá" 😃 nic se nechystá/nechystalo a naopak se nám něco lehce zkomplikovalo. Ondra nám k Vánocům nadělil letenky do Amsteru a k tomu lístky na koncert Draka. Bohužel Drake je trochu lopata, takže dva dny před plánovaným koncertem změnil datum a vystoupení přesunul o týden později. 😏 Předpověď počasí ukazovala, že má být azuro tak jsem letěli a zároveň koupili letenky na další týden. Víkend jsme si užili couráním po městě, trochu si pročistili myšlenky a zároveň se těšili na další víkend a koncert, když nám další středu opět přišel mail, že koncert je znovu přeložen a tentokrát o měsíc, tak už nám to tak vtipný nepřišlo. Ještě ke všemu když přeložil páteční (náš) termín, ale sobotní nechal nezměněn..! Letenky byly za 1600,- a storno nebo přeprodej letenek by se opravdu nevyplatil...nechat je propadnou nám bylo líto...

Letěli jsme teda po druhé a v Amsteru jsme nakonec koupili lístky na TEN sobotní koncert, aby jsme se v březnu nemuseli vracet po třetí. 😃 ZÁVĚR - Na koncertě jsme tedy byli a bylo ta pecka, ale máme lístky na koncert 28. března, které teda prodáváme kdyby měl někdo zájem. 😉 No nebudu lhát jeden koncert se nakonec časově i finančně pěkně natáhl... tak mohli jsme zoufat nebo si to vyřešit a užít si to i tak . ;) ŘEKNĚMĚ ZKUŠENOST K NEZAPLACENÍ

Tipy:

Heineken Experience

Prohlídka prvního postaveného pivovaru. Hodně piva, chmelu, historie... trochu koní a na závěr bar na střeše. Je to opravdu hezky udělaný a místo vstupenek dostanete gumový náramek na ruku na kterém jsou dva "knoflíky" za ty vám v baru dají pivo. (až nejsou knoflíčky, tak můžete samozřejmě pokračovat penězma) - Ty knoflíky zmiňuji právě proto, že nám to nějak uniklo a přivezli jsme si domu náramky se 4 knoflíkama 🙈😝 zjistili jsme to až v letadla při cestě zpět, když jsme se o tom s někym bavili..

Mimochodem kdo neviděl, tak je natočený film podle skutečných událostí - únos Freddy Heinekena (2015) 👍 stojí za shlédnutí

 

FoodHallen

Nejlepší :) byli jsme první i druhý víkend. Nevím jak to pořádně popsat. Jsou to cihlové haly a v jedné z nich jsou bary a po stranách jakoby "fast foody" ale v tom lepším smyslu slova. Přijde si tam na chuť opravdu každý. Najdete tam od Itálie přes Asii, Koreu, Francii - slané i sladké. Je tam opravdu narváno a najít místo chvilku trvá. Všichni sedí tak nějak pohromadě 😃 a prolínají se tam všechny národnosti. Je to oblíbené místo místních, ale i turistů. Před halou je trh (pravděpodobně jen přes víkend), kde se dají koupit sýry, tulipány atd. za jiné ceny. :) Mimochodem sýry a tulipány si můžete vzít i do příručního zavazadla do letadla. 😉

Crusises

"Plavba" lodičkou. Nám Amsterdam připomíná takové novodobé Benátky...všude kanály a některé domy jsou postaveny, tak že jim voda sahá až ke dveřím. Byli jsme na noční plavbě a měli zrovna štěstí, že probíhal festival světla, takže jsme k tomu měli na vodě lehkou světelnou show. Nicméně jsme se dozvěděli, že ročně do vody spadne přes 15.000 kol 😂 a že jednu celou ulici koupila pojišťovna, protože tam tak často zahučeli auta do vody, že bylo pro ně levnější to koupit - uzavřít a udělat z toho parkoviště, než vyplácet pojištěné. 😅 Viděli jsme největší zavěšené parkoviště na kola a propluli kanálem, kde kdysi byla tak čistá voda, že jí používali pří výrobě Heinekena. Nemám žádné fotky z lodi, tak vám se píchnu něco z googlu.

 

Tulipánový Market, nápis I am Amsterdam atd. je asi taková klasika po které jdou všichni, ale je fajn si to projít. Amsterdam je naprosto úžasnej, ale příště bych ráda v létě 🙌 to tam člověk může prolézt, navštívít a zkusit mnohem víc věcí! Nicméně když doletíte do Amsteru, tak se vyplatí koupit si 3-4 denní "lítačku" na metro, vlak a tramvaj... Koupíte jí hned v příletové hale u přepážek a vychází asi na 26Eur, když si budete kupovat jen jednorázové, tak v tom jste snad vždy za 6Eur a my teda projezdíme kilometry sem a tam snad všude 🙈 musíme všechno vidět a všechno vyzkoušet, takže do tramvaje skáčeme a vyskakujeme, jak opice. Mimochodem je super tu lítačku poslední den na letišti někomu, (kdo jí ten den ještě využije) za 5 Eur ještě střelit. 😉

Ono nejde ani tak o těch 5Eur, ale spíš o to že člověk myslí trochu ekonomicky a má dobrý pocit, že ze všeho vyždíme maximum a vyjde trochu z té své komfortní zóny. :)

Kdyby někdo chtěl ty lístky na koncert Drake, tak dejte vědět. 🙏🙌 Jinak budeme "muset" vzít ty náramky s knoflíkama a letět v březnu znovu. 😅

 

 


MIAMI

The first holiday without Elliot!

This is going to be a bit different travel post than you know from Philippines, Bali etc...

We will definitely return to our counting flight tickets, accommodation and tips for places in local area; however, we made Miami just as a quickie. I got the flight tickets as a Birthday gift from Ondra in August. Of course, it wouldn´t be us if we don´t combine business with pleasure. :)

flyunited.cz

A work opportunity meeting which should take place in Miami showed up and we grabbed it. If the whole project will go well and we will see perspective, we will introduce it to you in the beginning of spring. But just so you know, somebody could outrun us or the project may collapse completely. Either way to be fair I will tell you more afterwards. ;)

 

Although Miami was lovely, it didn´t take my breath away. I am fan of the dirty Asia. But there was naturally the best and most beautiful jogging rout I have ever seen. It´s unbelievable that all the people really run there! It is awesome to go jogging in the morning and watch 70 years old granny outrunning you. The ice hockey is the chapter by itself. We would visit every single match. We are just one huge hockey family. I love America for many reasons, but most for the people who live there… As I wrote somewhere, I don´t know any other country that would be more patriot and based on family so much. Well, we talk about their commercial Christmas, big smiles, mentality, but mostly the people who could never meet them are those who keep saying this story all the time. I used to live in Idaho for one year, Ondra used to live in Miami couple of months and in LA as well. And we really don´t know more patriotic people supporting each other. Czech people are very similar to them especially during the ice hockey match. I mean Worlds Cup, Olympiad etc. :-D

Well, the main thing is that we have left Elliot at home. Elliot Home Alone!! :-D

I was wondering how it will be, how he takes it, how we take it and how he will welcome us. Nothing special happed, I was actually a little sorry for it. Elliot was really enjoying the stay in granny´s house. He did fall asleep immediately, he didn´t wake up at all and didn´t even cry. He settled down with granny and didn´t care about the new bed. He didn´t even care about the fact that the Yorkshire who was usually stealing cookie became a tax office suddenly stealing whole bag of cookies…

Of course, I was happy he is alright. But the welcome was so cold that I had to smile how naïve I am. :-D He smiled, gave us a kiss and returned to play with his car.

So if you are just making decision if or when to go somewhere without your kid, if you hesitate or worry, just stop it. Maybe you don´t want listen to this fact, but kids don´t care about us that much. At least this is our experience!

I have to say, we realised right there that it wouldn´t be ideal to be there with him. Elliot is 11 months old, he can´t walk yet and he stuffs something into his mouth all the time. He would be like desert lizard will mouth full of sand and scratched belly and knees…

We weren´t accommodated in hotel with kids allowed so the idea of him running by the pool is crazy too. If I imagine how his feet slide on the wet floor, how he stands up and how he hacks his teeth by the lounger… no, no!

We really enjoyed the childless holiday as a teenagers, and of course we didn´t cry. Sure it was also because we knew Elliot is taken care of properly. It is really awesome to give your child babysitting with knowing that granny look forward and take it as a reward. Everyone was happy. Just happy end!

Your common question on IG is “why” we don´t fly with Elliot. The answer is simple – vaccination. I really don´t want to cause a discussion about traveling by aeroplane with babies, so please accept it as our opinion and decision. But if this is right way for us doesn´t mean it´s good for you. You don´t need to have the same way. We don´t want to force it to anyone and I do understand if someone need to judge us. We look forward to our traveling together with our little boy, but this will really not happen till his 15 months. We have passed couple of consultations with paediatrician about vaccination, because for example measles are vaccinated in 15 months of baby age which is lethal for those who are not unvaccinated. Last year 27 infants died during one month after immigrant´s arrival in Germany. Mothers stopped traveling with infants even with public transport for some time. An aeroplane is close space where about 300 people breathe the same air for X hours, so that´s it. I absolutely don’t judge people who travel with kids from 6 weeks of their age. I am just jealous. Maybe I´m paranoid but we already set it up in our minds and we don´t care anymore. World will not break down because of few months.

Translated by Sylvie Kabrhelová
IG: @mily_denicku


Road trip s miminem 3M vs. 6M

Elliotovi bude 7 měsíců a stačil s námi navštívit Benátky, Zillertal, Veronu, Salzburg, Lungau,Friedrichshafem, Forte dei Marmi, Munich, Moravu, Vysočinou atd.. :) Všude jsme byli minimálně přes noc a máme pár poznatků jak se balení, spaní a celková cesta s přibívajícími týdny mění. 
Letadlo zatím vyzkoušený nemáme a na doporučení pediatra ještě nějakou dobu mít nebudeme. Vím, že spoustu z vás létáte s prckama i od 6 týdnů a přijde vám divný a zbytečný, že tolik dáváme na jejich rady zrovna my.  S našim přístupem k životu jsem ta poslední co by to soudila nebo nějak komentovala. Jediné co tak vám to závidím :) a přispěji tedy zatím jen k cestování s autem.

1-3 měsíce

Šestinedělí jsme s Elliotem jezdili často na hory pár km od nás, pak jsme se stačili otočit na Vysočinu a ve 3 měsících navštívit Benátky s Veronou a hory Lungau.

Výhody

  • Není třeba dětské postýlky, prcek spal i přes noc v kočáru s hlubokou korbou. Tím se nám  i velice brzo podařilo odbourat noční kojení. Ke konci 3. měsíce, když se v noci vzbudil, tak jsem ho místo okamžitého kojení nejdřív začala v kočáru dyndat :) někdy zabral na dalších 15min někdy na hoďku, ale postupně se přestal v noci probouzet. :) Spí celou noc - Happy End
  • Ty první měsíce toho ještě hooodně naspí i přes den, takže je super že se můžete i v klidu najíst. To se v dalších měsících stane vzácností. To platí i s večeřema, kdy můžete někde sednout a dítě spí i v hluku, takže nemusíte spěchat na hotel, aby měl klid a mohl spát.
  • V autosedačce vydrží dýl - opět protože hoodně spí. Hlavně se v autosedačce míň potí a lépe tam zapadá, takže vám tam nepřipadá zkroucenej.
  • Kojení! Žádné příkrmy! Pokud patříte k těm šťastným, jako já a bez problému kojíte tak neřešíte žádné lahvičky, přesnídávky, ohřívání atd atd atd a ještě jednou atd…

Nevýhody

  • S autem zastavujete každé 3 hodiny na kojení. Pokud samozřejmě neodstříkáváte a nemrsknete mu to v autě lahvičkou. ;) Nemám odstříkavačku a odstříkávala jsem 2x v životě ručně, takže max po 3 hodinách stavět. Vyndat, přebalit, nakojit - občas znovu přebalit a furt dokola…
  • Spousta plen! Musíte s sebou vzít spoustu plen! Ze začátku je ta spotřeba fakt velká, takže zaberou docela dost místa. Přebalujete všude a pořád….a hlavně přebalujete opatrně, protože ještě nedrží hlavičku a je to taková hadrová panenka.
  • Krémíček sem, krémíček tam atd.. ze začátku je to dítě na vše náchylnější, takže ho člověk nemůže tahat jak opici a musí o něj víc pečovat, aby se neoprudil, opět držet hlavičku atd. To mi taky připomína, že jeden z vás je odprásklej jen pro dítě, jakože buď držíte dítě nebo tašky, ale dohromady to nejde. Později je to vtipnější a rychlejší - máte na zádech batoh v jedný ruce dítě to drží nějakou důležitou věc, kterou našlo… v druhý ruce máte tašku a nohou šoupete kočár ve kterým už samozřejmě něco je (víno)… takže tak :)

4-6 měsíců

Vyzkoušený další hory, Itálie a moře, Bodensee a campování v autě, Morava rodinná sešlost, Mnichov se spojením Zoo, Bmw museum atd.. začnu nevýhodami :)

Nevýhody

  • Pokud vaše dítě “blije” tak teď už to nevyperete! Rozhodně ne, když jste na cestách, protože než to namočíte, tak to buď parádně zaschne nebo se to snažíte utřít vlhčeným ubrouskem tak bravurně že to rozšmudláte úplně všude. Prostě ať žijou příkrmy a špagety bolognese!!! Znamená to taky to, že buď budete tahat spousty zbytečných hadrů na víc (pro dítě ale pozor i pro vás) protože nikdy nevíte kolik nehod se stane za den….nebo budete za šmudly! Můžete si s sebou vzít žlučový mýdlo, ale i tak jste ztracený… nikdo si nedokáže představit, jak naše dítě blije…
  • Míň spí, takže z předešlých výhod jsou nevýhody… už moc nefunguje, že večer usne v restauraci v hluku. Jednou nám to vysvětlil, když jsme byli takhle do půlnoci venku a on všem skákal štěstím po hlavě….no tak do 4 do rána nám to na hotelu vrátil takovým způsobem, že jsem si myslela, že nás musí vyhodit. To bylo poprvé co se něco takového stalo a naposledy ;) pochopili jsme.
  • Víc se v autosedačce potí a celkově už tam tak neleží, ale spíš sedí. Nechce už 3 hodiny v kuse koukat na medvídka. Chce program, takže si s nim hrajete a blbnete. Aneb začnete dítě víc litovat…
  • Už mu nestačí jeho dvě nejlepší kámošky, takže musíte přibalit příkrmy, pití, křupky atd… 
  • V hluboký korbě už spát nebude :)

Výhody

  • Pokud jezdíte přes den, tak už není třeba stavět na kojení. Naopak se skvěle krmí v autosedačce při jízdě a taky ho tím na chvíli zabavíte.
  • Míň plen a minimální přebalování. Pokud trénujete na nočníku, tak si “řekne” na svou potřebu a pročůraný pleny se přehazují lehce.
  • Dítě je takový bitelnější, takže vám vlastně začíná připadat že máte dítě a né miminko. Víc se směje, mazlí, hraje si, zlobí!
  • Větší zábava! Večery kdy jíte pizzu v hotelové koupelně o rozloze 1,5m x 1,5m a nemáte, kam položit weinzenbier, protože v ložnici spí smrad…jsou prostě k nezaplacení! :)
  • Větší zábava!
  • Větší zábava!
  • A ještě jednou… větší zábava! Prostě objevuje svět a vtáhne vás do toho s sebou!

Naše MUST HAVE na cesty

  • vložka proti pocení do autosedačky
  • nákrčník do autosedačky, když spí nebude mu padat hlava
  • k moři určitě síť proti komárů na dětskou postýlku a kočár (holky radí koupit v DM)
  • k moři vemte s sebou prostěradlo na gumě viz. foto
  • jednorázové hotové mlíko (Nestle, Hami, Nutrilon) nikdy nevíte kdy vám dojde to vaše ;)
  • swaddlery a clipy viz fota - multifunkční věc lze použít při kojení, koupání, stínění, spaní :) za nás to jsou nejvyužívanější věci (www.ondalek.cz)
Co se týče příkrmů/přesnídávek pokud berete kupované není třeba si je odpočítávat. Stačí přibalit na první dva dny. Koupíte všude stejné. Elliot ráno na snídani většinou ukradne bílý yogurt a já mu do něj přimíchám banán nebo něco jiného. Na oběd mu ohřeji příkrm s masem a odpoledne se nese v ovocno-yogurtovym duchu. Ano, jsem tam matka co dává dítěti ty éčkový skleničky :) a jsme všichni happy. 

Na závěr často kladené dotazy a nátlak na téma našeho nočníkového tréninku…

Nerada bych tu vyvolala peklo ohledně tohoto tématu, tak vše vysvětlím :) Elliot začal chodit na nočník mezi 4 - 5 měsícem. Celá věc funguje tak, že Elliot udělá hysterickej záchvat - my ho dáme na nočník - vykoná do 2min svou potřebu a jde zase dolů…. Neposazujeme ho tam 50x denně a ani ho tam nedržíme 10minut. Na nočníku z 95% vždy něco vytvoří - minimálně se vyčůrá, ale pleny stále nosí. Normálně si čůrá i do pleny a tak 1x týdně se mu stane větší nehoda. Převážně když je zabranej do hraní nebo má v ruce něco nového. :D Samozřejmě ho kvůli tomu náležitě seřežeme vařečkou a jede se dál. (vtip)
Jedni řeknou, že jsem úžasná a nejsem líná matka a druzí že jsem se úplně zbláznila a dítě mučím. Načetla jsem si bezplenkovou i indiánskou metodu, vyslechla rady starších a projela odborný texty na internetu a každý říká naprosto něco jiného! Dle mě je úplně jedno, jestli vaše dítě bude mít pleny do 4 let nebo do roka! V 6ti letech půjdou všechny naše děti do školy bez plen a nikdy se jich nikdo nebude ptát do kolika ji nosily! Asi tak jako s maturitou :D důležitý je, že jí máte ale z čeho a s jakýma známkama je všem fuk...Prostě to nehroťte a dělejte jen to co cítíte, že je správný… každá kultura je jiná, v každý odplenkovávali jinak a tak to bude do konce světa i mezi všema matkama, takže necpěte žádné do hlavy co je správné a zároveň se nenechte strhnout do něčeho co je vám proti srsti… chceteli dávat od 4m dávejte já doporučiji, ale pokud čekáte do dvou let tak cajk ;)
Malej na něj postě chodí rád a úspěšně, jestli mu to vydrží se teprve uvidí a pokud tomu tak bude… a bude třeba v roce bez plen tak to bude fajn, ale jestli se to sekne a chytne nějakej blok, tak se z toho rozhodně nezblázním. ;) 

 

Nějaký větší shrnutí a rady si troufnu psát a popisovat, až to budeme mít za sebou. :) 


Napište nám vaše postřehy a rady z cest! :)

 

 

 

 

 

 


Philippines

Z plánované Srí Lanky se staly neplánované Filipíny. 

Poté, co nám letenky na Srí Lanku uletěly, na sebe improvizace nenechala dlouho čekat a Filipíny zněly, taaak exoticky.

 
 
 
Praha -> Amsterdam  -> Beijing -> Manila -> Boracay -> Cebu -> Palawan -> Manila
 
 

Pokud vás na levných letenkách odrazují mnohdy dlouhé mezipřistání v jednotlivých destinacích, zkusíme vás dotlačit k lehkému přehodnocení.
Při cestě na Filipíny jsme měli dlouhé mezipřistání v Beijing, China cca 10 hodin, China airlines nám zařídila FREE hotel a odvoz. Chtěli jsme sehnat taxi nebo autobus, co by nás odvezl z hotelu do města, ale bohužel v Pekingu jste bez šance se domluvit rukama-nohama, natož anglicky, tak jsme dali sprchu a vzali letištní odvoz zpět na terminál. Následně jsme sedli na vlak - metro a jeli se podívat do starého města. Celkem fajn zážitek, 20 metrů vysoká váza plná umělých tulipánů nás moc nevzala, ale staré město bylo parádní. Všude na špejlích napíchané hvězdice, netopýři, škorpioni, larvy všech velikostí a všemožná havět připravená na všechny způsoby alá smažený McDonald nebo grillované Chipottle. Dali jsme si pekingskou kačenku pro nás na tradičně pivním základě a pomalu mířili zpět na metro.
 
 
Na letišti jsem nám přes tel přemístila sedadla tak, abychom měli oba trojsedačku sami pro sebe a mohli se trochu prospat, než přistaneme v Manile.
Na Manilu nás všichni upozorňovali se strachem, aby se nám nic nestalo. Naše rodina a přátele nebyli příliš nadšeni, že opět nemáme nic zajištěno a že si nedokážeme představit, jak to tam v některých místech vypadá. Nic co by pro nás po pár posilňovacích drincích v letadle byla překážka. Vzali jsme taxi a jeli se ubytovat na hotel (čas 1:30) - chtěli za něj 2000,- Kč na noc/2os což nám přišlo nehorázné za postel a pokoj téměř bez dveří, tak jsme plni smíchu a dalšího piva vyrazili do ulic. Yop a právě tam nás smích přešel. Okamžitě jsem si zapla mikinu ke krku, nasadila roušku a hodila přes hlavu kapuci. Měli jsme opravdu strach. Procházeli jsme noční Manilou mezi spícími dětmi na zemi. Leželi úplně všude a když myslím děti tak do dvou let, jako útočiště měly nad sebou udělané plachty ze svázaných igelitek, některé jen tak bezvládně ležely po schodech a já jako evropský arogant jsem musela začít odvracet zrak, protože jsem měla strach zjistit jestli jsou živé. Ležely všude bez oblečení nebo jen v roztrhaných trenýrkách bez botiček na zrezlém železe protínajícího mostu. Neuvěřitelný zážitek. Všude byla spousta chlapů, kteří civěli na mě a náš malý batůžek. Poprvé jsem spatřila v Ondrovo očích strach o mě, o to co s námi bude a jak odsud rychle pryč. Manilou jsme procházeli polovinu noci a v danou chvíli bychom dali 10 000 Kč za noc v hotelu s recepcí a pořádnými dveřmi. Tento hotel jsme našli a měl plno, ale taky měl WiFi a perfektní personál, takže jsme mrkli na net a našli letenky na Boracay (nejkrásnější ostrov Filipín). Na recepci nám zavolali taxi a my si to po našem nočním výletě pádili zpátky na letiště směr ráj bez plánované jedno - dvoudenní pauzy v Manile. Později jsme zjistili, že jsem opravdu procházeli jednu z nejhorších částí té originální Manily.
 
 
 
 
 
Boracay je ráj na zemi s těmi nejkrásnějšími plážemi, co jsem kdy viděla. První 4 dny jsme strávili na resortu s privátními plážemi a bazény, jenže v ruchu města nás to bavilo víc a tak jsme se přestěhovali dolů k party plážím. Ráno jsme chodili běhat po tom nejjemnějším písku, který by se dal přirovnat k sušenému mléku. Celé dny jsme si užívali po barech, plážích a západ slunce trávili na paddle boardu.
 

 
 
 
 
 
 
Z Boracay jsme přeletěli na Cebu s plánem sehnat loď na Bohol. V Cebu City jsme si málem pořídili psa, byli jsme tak rychlí, že jsme si zařídili papíry na přelet do Čech, ale malý buldoček se nakonec nekonal. Nééé, že bych v tom měla prsty :P
 

V Cebu jsme našli autobus, kterým jsme si to mířili rovnou za žralokama na OSLOB. 4 hodinová cesta filipínským autobusem byla divoká hned z několika úhlů pohledu. Každých 5km do autobusu přiskakovali a vyskakovali mladí divoši s koši plnými nejrůznějšího jídla a pokrmů, které mě pohledem a ani vůni nelákaly. Asi jsme byli ve špatném autobusu, protože s chlazeným pivem nikdo nepřiskočil.
 
Někde uprostřed ničeho jsme za jízdy po 4 hodinkách vyskočili a ubytovali se v menším hotelu zabudovaném v útesech. Při večeři ve stylu "co dům dal" jsme se seznámili s Australanem, Hawaičanem, Filipíncem. Tři mušketýři okolo 60-ti let nám povyprávěli o jejich neskutečných životech. Jeden byl kapitánem dopravní lodi přes 30 let a podělil se o příběh, kdy proplouval mrtvými těly okolo Somálska. Hawaičan byl hasič, který už teď jen zachraňuje miss bikini na surfu a užívá života v Maui. Australan byl armádním mechanikem stíhacích letounů a své profese se kvůli surfu zatím nevzdává. Při cestách se dají potkávat jen zajímaví lidé. Ti nudní, totiž sedí doma na zadku a stěžují si, jak je život nespravedlivý a jak se ti nebo oni mají a jak by se jim to taky smálo v jejich pozici.
Další den ráno jsme se probudili za zvuku divokého moře lemujícího zářícím sluníčkem ovšem se staženým žaludkem a bušícím srdcem.... Jdeme na to! Ryba není žrádlo, ryba je kámoš.... A tak jsme se vypravili na jeden z hlavních důvodů, proč jsme se rozhodli pro Filipíny a sice volné potápění s největšími žraloky na světě. Nasedli jsme na malou loďku a vyrazili směr žraločí zátoka.
Se žralokama jsme se potápěli přes hodinku. Předcházela tomu kratší přednáška o tom jak na žraloky nesmíme sahat a přibližovat se blíž jak na 4m a taky rozhodování mezi ponorem s bombou nebo šnorchlem. My se rozhodli pro šnorchl, tím že je místní páníčci krmí, tak se většinu času pohybují u hladiny.
Jelikož jsme s Ondrou děti štěstěny, což jste si jistě už všimli (:-D), tak jsme měli okolo sebe žraloků hned 10 – 15, každého o délce 7m – 15m ! Náhodou jsem se přimotala k lodičce, která pro žraloky byla pojízdným bufetem, naskytla se mi příležitost, jako jednomu z milionu. Oči jsem měla v úrovní hladiny a potichounku sledovala, jak se 25cm ode mě otevírá 1,5 metrová tlama, která nasává vodu s naházeným krmením. Držela jsem se loďky a cítila neuvěřitelný tlak proudící vody, která mi mizí okolo tváře a končí v tlamě toho neuvěřitelného tvora. Hleděla jsem mu do očí a viděla, jak on kouká do těch mých. On o mně věděl a cítil, jak se mé volně spuštěné nohy dotýkají části jeho břicha a ploutví, akorát já nevěděla kdo z koho má větší strach. Podívala jsem se směrem nahoru na rybáře v loďce, který mě přikývnutím hlavy a gesty rukou pobídnul k naprostému klidu a dál krmil své mazlíčky. Bylo kolem mě 5 nenažraných žraloků a já si ten pocit naprosto užívala. Ondra se o pár metrů dál věnoval jejich kámošům a především taky podvodní fotodokumentaci se stejnou euforií v očích, jakou jsem prožívala já.
 
 
Po více, jak hodince jsme se nalodili spolu s našim kapitánem a dvěma spolucestujícími a pluli zpět na břeh. Naši dva spolucestující byli ze stejného hotelu jako my a opět nás překvapili. U oběda z pána vypadlo, že je pilotní kapitán pro Emirates airlines a zároveň instruktorem pro AirBus A 380. Padli jsme si všichni do oka a nabídli nám odvoz do přístavu s jednou zastávkou na vodopádech a tak jsme spolu s ním, jeho krásnou ženou a synem vyrazili zase o kus dál. Vodopády byly úžasné, ale lepší byla dlouhá cesta do přístavu, kdy jsme našeho pilota mohli zpovídat a zahrnovat všemi konspiračními teoriemi o záhadně ztracených letadlech v poslední době, jelikož patří i do komise leteckých havárií, tak nám vše krásně osvětlil. Opět jsme dostali spoustu nezaplatitelných rad o životě. Jeho životní příběh byl natolik zajímavý, že bych mu musela vyhradit celý článek, ale to nemůžu.... je to jeho příběh a on ho vyprávěl nám a já nemám právo ho šířit dál ani v dobré vůli, takže máte smůlu a ponaučení je zvednout zadek a začít cestovat. :P
Cesta utekla strašně rychle a my už se blížili k přístavu. Bylo nám líto, že nepokračujeme společně. Byla to naše krevní skupina, vyměnili jsme si kontakty, dostali pozvání za nimi do Dubaje a rozloučili se...
 
 
 
Přístav nebyl to co jsme očekávali. To, že je něco zakresleno na mapě ještě neznamená, že je to funkční a že ta existence je aktuální... Uprostřed vesnice mezi Cebu City a Oslobem jsme byli, tak trochu v řiti. Sedli jsem si na patník, spíš na okraj trávníku mezi uvázané kohouty a přemýšleli co dál. Bez signálu, který by nám byl stejně k ničemu. Myšlenka dne přišla nad jejich silným pivem :D a tak jsme si to trádovali pěšky s nadějí, že potkáme autobus nebo něco tomu podobného a co nás odveze do hlavního přístavu v Cebu. Karma je mocná čarodějka a seslala nám po pár set metrech něco podobného autobusu. Vděční a vysmátí jsme naskočili na konečnou - PŘÍSTAV.
 
Bylo celkem pozdě večer a my potřebovali chytit loď na ostrov Bohol. Plán byl, čas chyběl, ale štěstí se usmívalo J chytili jsme poslední loď, koupili si palubní lístky do economy a jak už to u nás bývá – omylem nám byli dány do First Class :D Kožené sedačky, televize, brambůrky a 30 volných sedaček okolo nás bylo opravdu příjemné zpestření. Pluli jsme 4 hodky a na Boholu se vylodili uprostřed noci. Opět bez ubytování.
Všimla jsem si cedule McDonald, což je pro nás jasný směr, něco z čeho se neotrávíme a něco kde je WiFI. Hamburger měli, ale WiFi byla rozbitá a tak jsme dělali další konspirační plány a teorie, kde přespat. :D Popravdě nám moc do smíchu nebylo.
 
Mně do smíchu začalo být mnohem dřív, než Ondrovi. Jedna WiFi se nám ukazovala, ale byla zamčena a jelikož já jsem čarodějnice po svojí mamce, tak jsem se náhodnými čísly trefila a odemkla ji!!! Yop, pocit vítězství se dostavil! Chvíli jsem si to vychutnávala brouzdáním po všech sociálních sítí, pročítáním emailů a pohledu na nic netušícího manžela!!! :* (sorry babe)
:D :D ještě teď se tou vzpomínkou kochám :D :D ok, našli jsme ubytko a šli spát....
Bohol jsme procestovali na pekelném vozítku (scootru). Má krásná manikůra se rýsovala v Ondrovo žebrech ještě dlouho poté. Návštěva Chocolate Hills byla perfektní!! Krásný pohled!
Zastávka u tarsier byla rychlá. Ty opice jsou tak malé, že jich v celém tom jejich parku najdete 5 a stejně se k nim nedostanete.
Zastávka na bambusovém mostě nebyla plánovaná ani jsme nevěděli k čemu je nebo, kdo ho tam udělal, ale viděli jsem při cestě zpátky ceduli a fotky na něm vypadaly prostě parádně! ;)
Z Boholu zpět do Cebu na letiště a letadlem na Palawana, El Nido. Pokud někdo chcete na El Nido, tak hlavně nepřistávejte v Puerto Princessa! V Puerto Princessa musíte sehnat odvoz na El Nido to není, takový problém mini busů tam je dost ale 6 hodinová cesta s řidičem, co koukal na Rychle a Zběsile, Tokyo drift minimálně 457x není úplně cajk. Nicméně v minibusu se k nám přidala Clara, doktorka ze Španělska jistota, kdyby spanilá jízda nedopadla, tak víme komu dát šitíčko. Clara měla, již zajištěné ubytování za 400Kč na os/noc a jelikož na El Nidu vypínají proud a bankomaty neexistují, tak jsem vzali pokoj vedle ní. Nebylo to nic extra, ale bylo to čisté a na přespání to stačilo. Ráno jsme se sbalili, že večer najdem noclech někde jinde, jenže jsme nejdřív jeli na výlet lodi s Clarou a poznali se s Martou a Danielem.
 
 Z výletu se stala party loď, asi ve 23:00 jsme si vzpomněli, že nemáme ubytování a tak jsme se s prosíkem vrátili na původní stanoviště, jenže paní už neměla pokoj s klimatizací, tak nám dala s větrákem za 200,- Kč os/noc. Byli jsme ve stavu, že nám to bylo opravdu jedno. :D Druhý den se to opakovalo, kompletně celé, akorát Marta s Danielem vymysleli, že si vezmeme loď sami pro sebe. Na El Nidu je prostě sranda. Poslední den jsme procestovali opět na pekelným vozítku spolu s Martou a Danielem. Marta je Španělka žijící v Manile a tak nás protáhla na místa turistům neznamá. Tajné pláže a bary. Odjížděli jsme dřív a později se s nimi setkali, až v Manile!
To, už byla ale jiná Manila, než jsme viděli! Ubytovali jsme se v 7. nejvyšší budově ve městě BSA Tower, kde nás vyzvedl Daniel a protáhl Manilou! Ondra si zašel dopoledne na masáž a já na keratin! To byla asi ta nejlepší věc co jsem mohla udělat, platila jsem 1000,- Kč vč. šamponu a kondicionéru. Ten pocit čisté hlavy, vyžehlených vlasů nacucaných keratinem a za takovou cenu – prostě k nezaplacení!!! (chlapy nemůžou pochopit)
Manila z baru 71 Gramercy, který je na střeše nejvyšší budovy vypadá jako NY. Zní to nesmyslně? I já byla překvapená. Rozdíl chudoby vidíte doslova v jednotlivých patrech. Dokonce rozdíl prostitutek dole u vchodu a nahoře na baru je až zarážející.
Ještě musím připomenout perfektní bar s liliputama. Maji vlastní ring uprostřed, kde se perou mezi sebou a když náhodou byste po pár pivech měli chuť, můžete s nimi pár kol taky zaboxovat. Ten je třeba navštívit!
Manila končí, dovolená pokračuje směr Beijing a Amsterdam! Yop, Amsterdam stojí za to! Mezipřistání jsme měli na 10 hodin, stihli jsme tulipánový trh a samozřejmě bar the bulldog! Trávu nekouříme, neříkám že nikdy, ale nějak nás to nebere....mmm v Amsterdamu jsme se zkouřili, jak tašky a zakončili, tak parádní dovolenou bez depresí z návratu do reality!
Takže mezi přistání doporučujeme!

 SEČTENO PODTRŽENO:

 
Celý tento výlet vyšel na osobu 36.490,- Kč
 
Letenka:                        11.500,- Kč
Ubytování 18 nocí:       8.969,- Kč                  498,- Kč os/noc
Letenky mezi ostrovy:  5.940,- Kč
All Inclusive:              10.000,- Kč
 
 
Docela slušný, nemyslíte??? 
Na kolik vás vyjde 14dní v Turecku? A co všechno tam uvidíte?
Vyplatí se jezdit bez cestovek? Rozhodně ano, pokud na to máte koule ;)
Přes cestovku by vás podobný výlet stál cca 83.000,- Kč + vlastní spotřeba.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO Z POTÁPĚNÍ SE ŽRALOKY

 
 
 
 
 

 

 

 

 


Bali, Gili & Lombok

 

 


Poznávací líbánky 2013 v Indonésii.

Rodiče s přáteli letěli přes Vánoce a svátky na Bali. Před svatbou (o které nevěděli) mi rodiče dali volnou letenku jako předběžný dárek k Vánocům, kdybych náhodou chtěla letět za nimi (ještě jsme nebyli na Vánoce odloučeni). Po naší svatbě v září je nenapadlo, že bych ji využila, protože očekávali že budeme chtít být s Ondrou sami a nás nenapadlo nic lepšího, než je tam překvapit. Shodli jsme se na tom, že budeme trávit Vánoce mimo "domov", alespoň do té doby, než budeme mít pro koho připravovat stromeček a zažívat to pravé kouzlo Vánoc.

Přiletěli jsme o den dříve, než ostatní. Prošli Denpasar, koupili si žabky, plavky a užívali si toho pocitu, že všichni v ČR mrznou a naše nic netušící rodina právě trpí v letadle.

Cesta na vodopády v Kute

Většinou naše cestovní úchylky, jako je např. zmenšování "zavazadla" každou další cestou o 2kg prezentuji víc hrdinsky, ale....

Pravdou je, že my nádherné ženy si myslíme, že dokážeme nahradit kteroukoliv jinou, ale nás žádná. Doufáme že jsme jiné a přesto víme, že jsme všechny naprosto stejné slepice, takže problém #1 známe všechny - samozřejmě se při balení nedokážu rozhodnout, které bikiny nebo boty si s sebou vzít a tak si raději neberu žádné. Výhoda spočívá v tom, že postupně a systematicky celou dovolenou naplňuji náš 5kg batůžek, natolik důkladně až má na konci 10kg a nemám z toho špatný pocit. :)

(pozn. Ondry: 10kg při nejmenším)

Musím přiznat, že většinu času na cestách nevíme, kde strávíme následující den a noc, takže cestování na lehko bez zbytečných zavazadel a věcí je pro nás prvořadé. Ono si tu myšlenku na žehličku na vlasy nebo krásné nepohodlné šatičky po nekonečných kilometrech strávených na nohách, plavbách lodí, dalších a dalších kontrolách na vnitrostátních letištích rychle rozmyslíte. :)

Druhého dne po příletu a po skvělé snídani v našem oblíbeném kitchenette (malá indonéská síť restaurací s neuvěřitelnou atmosférou a skvělými pokrmy, kávou a palačinkami, především tedy na snídaně!) jsme byli již vybaveni o 1kg těžším batůžkem a mohli jsme vyrazit vyzvednout a přivítat na letiště ostatní.

Společně jsme odjeli k rodinnému příteli na resort Relax Bali strávit Štědrý den a svátky.
Na relaxu jsou mimochodem skvělé potápěčské podmínky a naprostý ráj! Před resortem je potopen vrak ocelové lodi o délce 43m, začíná v hloubce 10m a končí v 35m. Proplouvání delfínů 20m od břehu je nedílnou součástí ranní kávy.

Gili Beach

Strávený štědrý den byl s atmosférou Vánoc bez vůně svařeného vína a cukroví. Palma plná ozdob se statečně vydávala za Vánoční stromek ale sníh a zimu nikdo nevyčaroval (díky bohu). Za to byl naplněn vůní exotických koktejlů, uvolněné nálady, rodiny, přátel, talířů plných ryb, krevet, mořských plodů, ale i bramborového salátu a takové Vánoce mám v plánu ještě nějakou dobu brát za své. Během svátku jsme se trhli od skupiny a jeli si užívat bílé pláže, tyrkysové moře a silné koktejly na party ostrov Gili. Byla jsem celá natěšená, protože Gili Trawangan bylo jedno z mých nejoblíbenějších míst v Indonésii...

Gili Paddle boarding
Gili, potapěčská základna

Bylo a je proslulé svými ,,magic mushroom", které jsem měla možnost nevědomky ochutnat před lety, jako naivní 15-ka která neuměla ani slovo anglicky, ikdyž na překlad "magic mushroom" není třeba tolik angličtina, ale... jak říkám 15náctka ;)

Netřeba se rozepisovat jaké velké překvapení pro mne byla návštěva na měsíci, let nad ostrovem a noční tanec se žraloky a mantamy na pláži.

Bylo to úžasné!

Ale jsem ráda, že jsem se z tohoto výletu vrátila zpět.

10 let uběhlo a z kouzelných houbiček se během té doby stala podpultovka, což se s narůstající komercí a počtem návštěvníků ostrova nedá divit, ale tím bohužel houbičky ztrácejí své kouzlo. ;)

Dle tehdejšího vyprávění našeho přítele Sukiho bylo Gili proslulé velkou návštěvností dámské populace a to především ze stejného důvodu, jako je Thajsko oblíbené pro mnohé pány. :) Možná to nebylo jen nádhernými a šikovnými surfaři, jako daným blahem z kouzelných houbiček... kdo ví, nicméně nezadané slečny - časy se mění a z vysportovaných surfařů ze kterých by se vám před 10-ti lety podlamovala kolena, se taky stali legendární podpultovky...

Dnes je už lepší tam jet se svojí polovičkou a kochat se můžete pohledem na poloviční koníky (manžel by mi vysvětlil, že to jsou poníci :-D), kteří se bortí pod tíhou turistů. Na ostrově nenajdete žádný motor, žadnou naftu - nic pro mne :D

Budete-li mít cestu na Gili dejte si pozor na alkohol, měli tam v roce 2013 metanolovou kauzu a řekněme že v Indonésii se příliš mnoho věcí nevyšetřuje a neřeší.

Ubytování není třeba rezervovat předem. Stačí sednout do prvního baru s WiFi a najít na místě něco přes booking. My si na WiFi najdeme pár favoritů, které si vyfotíme do telefonu a s dalším drinkem na cestu je jdeme obejít. Často vám dají na místě vyšší cenu, než na bookingu. Ukažte jim vyfocenou fotku s cenou, kterou si můžete rezervovat přes net a všichni se vám velice rádi dostanou ještě dalších 10%  pod ní.
Ceny za noc se pohybují od 500,- Kč na osobu vč. snídaně.

Let z Lomboku do Denpasaru

Z Trawanganu rovnou na Lombok!

The Bali Bombing memorial

V roce 2002 v Denpasar proběhl teroristický útok přihlásila se k němu islamistická strana, která byla napojena na Al-kaidu. Při výbuchu přišlo o život 202 lidí a dalších 200 bylo zraněno. Balijci jsou mírumilovní lidé nebudu se rozepisovat o jejich víře, nesčetném počtu chrámů, každodenním obětem bohům v podobě květinových košíčkách atd. na to jsou tu jiné mnohem lepší blogy, kde najdete rozepsanou celou jejich kulturu a historii, ale v místní obyvatelný tato událost vypoutala nevraživost vůči muslimům, že je kompletně vyhnali a ti se nuceně přestěhovali na Lombok.

Z návštěvy v roce 2003 jsem na něj neměla zrovna ty nejlepší vzpomínky, proto jsem nebyla příliš nadšená, že se Ondrovi podařilo sehnat letadlo z Lomboku na Bali, znamenalo to že se návštěvě tohoto ostrovu nevyhnu.

Nejspíš proto mě jeho dnešní podoba naprosto uchvátila!

Lombok je nyní to co bylo před 10ti lety Bali. Cenami, ubytováním i plážemi!

Při hledání studeného piva a hamburgru jsme úplně náhodou našli zátoku s opicemi. Místní šamanka nám za pár šupů prodala buráky a my tak měli z části splněnou občanskou povinnost každodenního krmení kachen v zimě. Paradoxně o ni nevěděli Australané, kteří jezdí surfovat na Kuta beach 10tým rokem. Rádi jsme je za zapůjčená prkna a pár dalších lekcích na vlnách k nim dovedli. :)

Náš 3 týdenní pobyt pomalu končil a my se pomalu přesunuli zpět na Bali, Kuta.
Na Kutě vznikla naše jediná a nejoblíbenější tradice dá-li se to tak říct a to sbírání odznáčků z Hard Rock cafe. Skvělé burgery, nejlepší hudba, pivo a obsluha, ač držíme zdravý životní styl a preferujeme PALEO, tak kvůli Hard Rocku jde na pár hodin vše stranou.

Naše cesty neplánujeme jen tam, kde můžeme koupit další odznak do
sbírky, ale pokud nějaký je v okruhu 200km, tak si ho nenecháme ujít. ;)

Z časového posunu jsme po příletu domů byli plní energie a tak jsme o pár kil těžší sedli ve 2:00 ráno k síti... a našli letenky do New Yorku.
Na pár vteřin jsme zaváhali, protože nám to bylo trochu trapné si po 6 hodinách v Evropě koupit další trip, ale tenhle pocit zaváhání a trapnosti trval opravdu pár vteřin......a tak letenky do NY za 3900,- Kč/os nám rychle říkali pane. ;)

Ondrův ranní běh před resortem Relax Bali

Wedding on Red Carpet?

 

Let's say I wasn't the kind of person who would like to get married…

I was scared of weddings since long time ago and the idea of eating schnitzels and drinking peppermint liqueur with my great uncle sounded really creepy to me. I swore to myself to have wedding only with black dress in circus tent and after my thirties.

 The destiny wanted something else. I got married as 23 years old after 7 months long relationship.

It wasn´t in marquee, not even in black dress, however, my wedding took place on red carpet in Cannes with Converses and tulle skirt.  

Me from West Bohemia and he from Bohemian Highlands. It was 365 km distance between us and incompatible workload. Driving that huge distance is not so unusual nowadays, however, no one believed we could find same future together. There was massive wedding fever during the summer, so we could think about how would theoretically our wedding look like. And as most of the funny stories begin, after couple of bottles of wine we found an amazing idea - to get married secretly!





The very first thought was Maldives or Mauritius, but we really couldn´t imagine ourselves having romantic dinner on the beach with candles around and sound of violin nearby.  I wanted red carpet, Converses and ice cream. Ondra wanted champagne, helicopter and casino. And if really casino, where else than in Monte Carlo ;)


                                                              

The wedding preparations took us about three weeks. Ondra got wedding rings, a helicopter. I got a skirt and bought Converses. The hotel staff prepared my flower just on arrival to the hotel (I am really grateful for it) and tourists made photos for us. We were walking through night Cannes, businessmen were inviting us into their hotels, bars where we could share our fresh wedding stories while enjoying delicious food and drinks. Moreover we could hear their wise ideas.





We´ve heard lots of advices and blessings for our future. This was surprisingly the most emotional part of our whole wedding. Listening all their stories and stories of their children… all the love stories they were facing to, were touching.

 

 






I was thinking of my favourite love story during the evening: “It was Friday night when funfair was happening in castle Loket. Daddy was making my lovely mum divorced at midday and then instead of shooting paper roses in caravan he shooted two “golden” rings.  They got married the same day. Mum sent message saying that she is divorced and married again. And that was it.”






 

There are actually answered all the questions about how our family accepted it..?







Much better than we expected! The truth is we were bit more original and we did not need telegraph.

 

 
 We got married on 17th of September 2013, our family received big red box with velvet blue bow two days later. The box was containing wedding announcement, bottle of champagne, box with wedding cookies tied up with my dress bow, part of the broken plate, macrons and couple of others surprises. They have celebrated our wedding a lot even without us!



 

I can say only one thing: “We would never change it!”



We are happy that our kids will not listen to typical wedding story. And I hope they will be equally courageous (foolish, if you want) and maybe they will follow us at one point.










Hopefully, we will inspire some of you as well…





Life is one long story. Don´t let anyone write your story. Don´t even pay attention if they are getting angry or mad. Don´t even pay attention if they are changing opinion on you just because of what you do. Otherwise you will let them write your story instead of you.


Click for more pictures :)

Translated by: Sylvie Kabrhelová

@mily_denicku